Trogulus nepaeformis - plošík velký

23. 8. 2019 vytvořil Ondřej Machač

Trogulus nepaeformis (Scopoli, 1763) – plošík velký

Čeleď: Trogulidae – plošíkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Náš největší plošík o délce těla 7–10 mm. Tělo je podlouhlé, člunkovité, zploštělé. Hlavohruď srostlý se zadečkovými články. Oční hrbolek je nízký a široký, těsně u čelního okraje, před kapucí, která kryje klepítka. Tělo je tmavé s hrbolatým povrchem a žlázkami, které produkují lepkavý sekret, na nejž se lepí částečky substrátu. Zadečkem se táhne nápadný kýl. Nohy jsou poměrně krátké, tmavě hnědé.

 

Možná záměna: Záměna je u nás možná s dalšími druhy plošíků z rodu Trogulus (v ČR 3 druhy). Od plošíka malého (T. tricarinatus) se liší větší velikostí, kopulačními orgány a délkou prvního chodidlového článku, který je téměř třikrát tak delší než širší. Třetí náš druh T. closanicus se liší tvarem kopulačních orgánů, zúženou bází kapuce, menším poměrem délky chodidla a holeně a dalších variabilních morfologických znaků. V ČR je znám zatím jen z Českého středohoří. Rod Trogulus je taxonomicky komplikovaný a určování vyžaduje zkušenost a porovnání kopulačních orgánů a morfologických znaků.

 

Rozšíření:  Evropský druh, který se vyskytuje ve střední a západní Evropě na východ až po sever Balkánu.

 

V ČR roztroušeně po celém území, zejména ve středních a vyšších polohách. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Plošík velký se vyskytuje v listnatých (hlavně v bučinách) a smíšených lesích, zejména ve vyšších polohách, v inverzních roklích nebo hlubokých údolích. Žije v opadu, pod kameny a kusy padlého dřeva na vlhkých místech. Při vyrušení upadá do ztrnulosti (thanatózy). Živí se zejména drobnými plži. S dospělci se setkáme po celý rok, nejvíce však začátkem podzimu.

 

 

Literatura:

 

Šilhavý V. (1956): Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR 7, Nakladatelství ČŠAV, Praha.

 

Šilhavý V. (1971): Sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V., Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha.