Triturus dobrogicus - čolek dunajský

16. 5. 2017 vytvořil Zdeněk Mačát

Triturus dobrogicus - čolek dunajský

Řád: Caudata - ocasatí, čeleď: Salamandridae - mlokovití

Status: -, CR, IUCN: NT, Bern II, HD II, IV

 

Popis: Čolek dunajský patří ve skupině velkých čolků mezi menší druhy. Dospělá samice dorůstá do velikosti 12-15 cm, samec je menší 10-12 cm velký. Čolek dunajský se vyznačuje překvapivě štíhlým tělem a úzkou hlavou, které jsou doplněné krátkými a jemnými končetinami. Zbarvení čolka je od červenohnědé až po černou. Skvrny na hřbetě jsou černé a protáhlé, u samců se vyskytují také na hřebeni. Na bocích se hojně objevují malé bílé tečky. Hřeben u samců je výrazný a vysoký s nápadnými hlubokými zuby, začíná se zvedat hned na čenichu a pokračuje přes celé tělo až na konec ocasu. Středem ocasu samců se nese pruh, který je u kořene světle modrý až stříbřitý a na konci ocasu pak přechází do světle oranžové až růžové barvy. U samic se lze setkat s hnědou až cihlově hnědou vertebrální linkou. Břicho je zbarvené v odstínech syté červené až oranžové s černými ostrými skvrnami, často v symetrickém uspořádání (pruhy).

 

Možná záměna: Čolek dunajský je podobným ostatním druhům velkých čolků. Na území ČR tak připadá v úvahu běžnější čolek velký (Triturus cristatus) a robustnější čolek dravý (Triturus carnifex). Čolek velký nese tmavší zbarvení, ve kterém jsou tmavé tečky na bocích obtížněji viditelné. Tělo více robustní, hlava širší a končetiny delší. Sytě červené zbarvení břicha není tak časté. Skvrny na břiše nejsou uspořádané do řad. Čolek dravý je naopak mohutný druh. Na první pohled zaujme jeho široká hlava a dlouhé silné nohy. Skvrny na hřebu jsou spíše šedivé než černé. Břicho se vyskytuje ve světle oranžové až žluté barvě. Samice mohou mít na hřbetu žlutou vertebrální linku. Boky jsou bez bílých teček. Důležité je také znalost rozšíření jednotlivých druhů na našem území. Druhy se vzájemně mohou křížit. V oblastech společného výskytu jsou známy hybridní populace. V takových místech je determinace pouze na základě morfologie nepřesná a vyžaduje analýzy na základě jaderné DNA.

 

Rozšíření: Areál čolka dunajského je rozdělen do třech arel a zasahuje do střední Evropy, na Balkán a jižní Ukrajinu. První část tvoří panonské populace s centrem výskytu v Maďarsku, dále pak na jižním Slovensku a jižní Moravě na severu, východní Rakousko na západě, Chorvatsko, Srbsko a západní Rumunsko na jihovýchodě. Druhá část areálu je situována do oblasti Dunajské delty v Rumunsku a severním Bulharsku. Třetí a nejmenší část areálu je soustředěna do Chersonské oblasti (ústí řeky Dněpr) na Ukrajině.

 

Rozšíření čolka dunajského je v České republice soustředěno do nejjižnější části Moravy. Druh se vyskytuje v povodí řek Moravy a Dyje. Centrem jeho rozšíření jsou pak luhy okolo soutoku těchto dvou řek, dále navazující Dolní Podluží až pravděpodobně k Moravskému Písku. Na východ po Dyji jsou nejvýchodnější lokality v oblasti zbytků lužních lesů v okolí Novomlýnských nádrží.

 

Biologie a ekologie: Biotopy obývané čolkem dunajským v ČR se dají klasifikovat do několika typů. Jde převážně o inundační tůně větších vodních toků (Dyje a Morava) a pomalu tekoucí nebo stojaté vodní kanály, vzácněji pak tůně a jezírka v lomech a pískovnách. V dalších částech areálu to jsou hlavně rozsáhlé mokřady v říční nivě, většina vodních ploch s výskytem čolka dunajského je mnohem rozsáhlejší než v případě příbuzných druhů čolku. Vždy se jedná o lokality do 300 m n. m. Rovněž bývá zaznamenáván na lokalitách s přítomností ryb, na rozdíl od další druhu rodu Triturus. Rozmnožování probíhá podobně jako u ostatních druhů čolků. Samotnému aktu předchází svatební tance, při kterých se samec snaží zaujmout samici a připravit správnou pozici pro nasátí spermatoforu do kloaky samice. Samice lepí vajíčka jednotlivě na vodní vegetaci v průběhu dubna a května. Larvy se vyskytují od května do konce srpna či začátku září. Čolek dunajský je vodním prostředí nejstálejším z velkých čolků, vyskytuje se zde až šest měsíců v roce. Je také doloženo zimování v nádržích. Hlavní složku potravy tvoří plankton, drobní vodní bezobratlí a ojediněle pulci.

 

Ohrožení a ochrana: Druh není na našem území zařazen mezi zákonem chráněné druhy. Jde o chybu, kterou prozatím řeší pouze Červený seznam, který klasifikuje čolka dunajského jako kriticky ohrožený druh. Čolek je v ČR na hranici areálu výskytu. Aktuální znalosti o jeho přesném rozšíření a míře hybridizace s čolkem velkým zatím chybí. Jako většina obojživelníků náročných na kvalitu prostředí je nejvíce ohrožen ztrátou vhodných vodních i terestrických biotopů.

 

 

 

Literatura:

Arntzen, J.W. (2003): Triturus cristatus superspecies – Kammolch-Artenkreis (Triturus cristatus (Laurenti, 1768) – Nördlicher Kammolch, Triturus carnifex (Laurenti, 1768) – Italienischer Kammolch, Triturus dobrogicus (Kiritzescu, 1903) – Donau-Kammolch, Triturus karelinii (Strauch, 1870) – Südlicher Kammolch). In: Handbuch der Reptilien und Amphibien Europas. Schwanzlurche IIA, p. 421-514. Grossenbacher, K., Thiesmeier, B., Eds, Aula-Verlag, Wiebelsheim.

 

Jeřábková L., Krása A., Zavadil V., Mikátová B. & Rozínek R. (2017): Červený seznam obojživelníků a plazů, 83-107. In: Chobot K., & Němec M.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky - Obratlovci. Příroda 34, Praha.

 

Mikulíček, P., Horák, A., Zavadil, V., Kautman, J., Piálek, J. (2012): Hybridization between three crested newt species (Triturus cristatus superspecies) in the Czech Republic and Slovakia: Comparison of nuclear markers and mitochondrial DNA. Folia Zoologica 61: 202-218.

 

Vörös J., Mikulíček P., Major A., Recuero E. & Artnzen J.W. (2016): Phylogeographic analysis reveals northerly refugia for the riverine amphibian Triturus dobrogicus (Caudata: Salamandridae). Biological Journal of the Linnean Society 119: 974-991.

 

Wielstra B., Sillero N, Vörös J. & Arntzen J.W. (2014): The distribution of the crested and marbled newt species (Amphibia: Salamandridae: Triturus) – an addition to the New Atlas of Amphibians and Reptiles of Europe. Amphibia-Reptilia 35: 376-381.