Trinia glauca - bezobalka sivá

20. 11. 2009 vytvořil Václav Dvořák

Trinia glauca (L.) Dumort. – bezobalka sivá

Syn.: Pimpinella glauca L.; Seseli pumilum L.; Pimpinella pumila (L.) Jacq.; Trinia glaberrima Hoffm.

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: EN

 

Popis: Dvoudomá bylina celá lysá, nasivělé barvy, nevysoká, dosahující max. 40 cm výšky. Lodyha žebernatá. Samčím rostlinám se obvykle od báze lodyha kuželovitě větví, samičí jsou za plodu až kulovitého rozložení a dolní větve dosahují až k vrcholu hlavní lodyhy. Přízemní listy široce pochvaté; čepel listů 2–3× peřenosečná, s 3–5 páry listových úkrojků; úkrojky čárkovité. Lodyžní listy podobné přízemním. Okolíky četné, horní vstřícné nebo přeslenité; obaly chybí, obalíčky rovněž. Okolíky samičích rostlin složené ze 4–5 bohatých okolíčků. Samčí květy nenápadné, smrduté. Korunní lístky u samčích i samičích rostlin bílé. Plodem je dvounažka, která má 3–5× delší plodní stopku než plod samotný.

 

Možná záměna: Druh na našem území téměř nezaměnitelný. Habituelně připomíná zástupce rodu sesel (Seseli spp.), především dělenými listy. Sesele kvetou v letních měsících. V rámci rodu bezobalka dnes již jediný druh na našem území. Bezobalka ukrajinská je vyhynulá.

 

Rozšíření: Druh s centrem rozšíření v mediteránní oblasti jižní Evropy odkud na sever zasahuje po JZ Anglii, Porýní, na východ přes střední Evropu, dále do Bulharska a Rumunska až na Krymský poloostrov a izolovaně v Turecku.

 

V České republice i historicky velmi vzácný druh vázaný pouze na oblast moravského termofytika, resp. panonika. Celkově doložena z necelých 20ti lokalit, pouze v kolinním stupni. Je znám přechodný výskyt na Třeboňsku z první poloviny 20. století.

 

Ekologie: Bezobalka sivá je vázána na teplá a suchá stanoviště stepního charakteru, trávníky, kamenité svahy, nezapojené porosty. Preferuje těžké, hlinité až skeletovité půdy; minerálně bohaté, bazické substráty.

 

Monokarpická dvouletka kvetoucí časně z jara v dubnu až květnu.

 

Ochrana a ohrožení: Přestože není řazen mezi zvláště chráněné druhy, patří mezi naše nejvzácnější zástupce teplobytné flóry vůbec. V Červeném seznamu je právem veden jako ohrožený druh (EN), který navíc z většiny historických lokalit zřejmě vlivem sukcesních změn a četnějších sběrů do herbářů vymizel.

 

 trinia_glauca1 trinia_glauca2 trinia_glauca3

 

Literatura:

 

Holub J. (1997): Trinia Hoffm. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 343–346.