Trifolium hybridum - jetel zvrhlý

24. 10. 2020 vytvořil Michal Hroneš

Trifolium hybridum L. – jetel zvrhlý
Syn.: Amoria hybrida (L.) C. Presl
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Status: nepůvodní druh

Popis: Dvouleté až vytrvalé byliny s dlouhým, kůlovitým kořenem a přímými až vystoupavými, v uzlinách nekořenujícími, chudě větvenými, lysými nebo v horní části řídce chlupatými, obvykle 20–40 cm vysokými lodyhami. Listy jsou dlouze řapíkaté, trojčetné, s jednotlivými lístky obvejčitými až obsrdčitými, na okraji jemně pilovitými, přisedlými. Palisty jsou vejčitě kopinaté, osinatě špičaté, zhruba do čtvrtiny délky přirostlé k řapíku. Květenstvím je v obrysu kulovitá hlávka vyrůstající na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Květy jsou krátce stopkaté, po odkvětu nicí, s desetižilným kalichem (s pěti žilkami zřetelnými a pěti nezřetelnými) a zprvu bělavou, později růžovou, a nakonec hnědnoucí korunou. Plodem je obvejcovitý, dvou až třísemenný lusk.

Možná záměna: Nejpodobnějším druhem, se kterým je i občas zaměňován, je jetel plazivý (Trifolium repens). Odlišuje se od něj nekořenujícími lodyhami, alespoň některými růžovými květy a také žilkami na kalichu.

Rozšíření: Kulturní taxon s nejasným původem. Původní je pravděpodobně v severních oblastech okolo Středozemního moře. Jako pícnina byl dovezen do všech zemí v Evropě a do Severní Ameriky, Afriky, východní Asie a na Nový Zéland, kde postupně začal zplaňovat.

V ČR byl velmi často pěstován, zejména v 19. století, a v důsledku toho se vyskytuje hojně od nížin do hor, nalezen byl dokonce i v okolí horských chat v subalpínském stupni Krkonoš.

Ekologie: Druh vlhčích stanovišť, který roste na aluviálních loukách, vlhkých pastvinách a písčinách, na vlhčích rumištích, v příkopech a na okrajích cest. Vyhovují mu spíše bázemi bohatší, úživné půdy. Je diagnostickým druhem vegetace jednoletek na vlhkých písčin svazu Radiolion linoidis.

Hemikryptofyt kvetoucí od června do začátku září.

Význam: Podobně jako další jetele (např. jetel luční, Trifolium pratense, a inkarnát, T. incarnatum) se jedná o pícninu. Největší obliby dosáhl v druhé polovině 19. století. Díky schopnosti tolerovat i krátkodobé zaplavení byl používán především v aluviích větších řek. Vzhledem k nepříliš kvalitní píci je obvykle vyséván ve směskách s travami, případně s dalšími jeteli.

 

 

Literatura:

Hejduk S. (2006): Porovnání vytrvalosti českých odrůd jetele lučního (Trifolium pratense L.) a jetele zvrhlého (Trifolium hybridum L.). – Acta Univ. Agric. et Silvic. Mendel. Brun. 54: 133–138.

Kubát K. (1995): Trifolium L. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 462–481.