Thalictrum foetidum – žluťucha smrdutá

7. 2. 2014 vytvořil Václav Dvořák

Thalictrum foetidum L. – žluťucha smrdutá

Syn.: Thalictrum sibiricum L., T. styloideum L. fil.

Čeleď: Ranuncululaceae – pryskyřníkovité

Status: EN, §O

 

Popis: Bylina s přímou, nevětvenou, na uzlinách zprohýbanou, žláznatě pýřitou lodyhou vysokou 20-50 cm. Dolní listy jsou řapíkaté, horní listy přisedlé, 3-4x zpeřené, řapíky jsou na bázi pochvovitě objímavé s dlouhými oušky. Lístečky bledě zelené, žláznatě pýřité. Květy četné, stopkaté, nicí. Nažky přisedlé, žláznatě pýřité.

 

Možná záměna: Habituelně nejpodobnější je tomuto druhu žluťucha menší (Thalictrum minus), která je však lysá, nežláznatá nebo jen ve spodní části lodyhy pýřitá.

 

Rozšíření: Druh s těžištěm rozšíření v jižní části Evropy, na sever rostoucí po střední Evropu. Rozsáhlý euroasijský areál pokračuje na východ až do Číny a Japonska.

 

V České republice roste téměř výhradně v oblastech termofytika a jen velmi vzácně v přilehlých oblastech mezofytika. Největší počet lokalit je znám z Českého středohoří a Českého krasu. Na Moravě roste pouze na Pavlovských vrších.

 

Ekologie: Druh roste na výslunných, křovinatých stráních a skalách na bazických podkladech (především na vápenci). Je součástí pěchavových trávníků sv. Diantho lumnitzeri-Seslerion.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem od června do srpna.

 

Ochrana a ohrožení: Žluťucha smrdutá patří mezi zvláště chráněné druhy naší květeny. Je řazena mezi ohrožené taxony. V Červeném seznamu spadá rovněž mezi druhy ohrožené (EN).

 

 

Literatura:


Osvačilová V. (1988): Thalictrum L. In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky vol 1., Academia, Praha, 458-468.