Tephroseris crispa - starček potoční

10. 3. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Tephroseris crispa (Jacq.) Rchb. – (pa)starček potoční

Syn.: Cineraria crispa Jacq.; C. rivularis W. et K.; C. sudetica Koch; Senecio crispatus DC.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: LC

 

Popis: Bylina s přímou, hustě podélně rýhovanou, z počátku pavučinatou, později olysalou lodyhou vysokou 40–80 cm. Listy přízemní v růžici, řapíkaté, s čepelí vejčitou, nepravidelně mělce zubatou, v řapík náhle zúženou; řapík křídlatý, dlouhý jako čepel. Dolní lodyžní listy podobné přízemním; střední a horní listy obvykle přisedlé, poloobjímavé. Úbory žluté, tvořené 4–17 květy, které skládají zdánlivý okolík; stopky úborů 3–5krát delší než zákrov. Plodem jsou ochmýřené, světle hnědé, lysé nažky.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný zástupce rodu, jemuž je podobný zejména starček dlouholistý (Tephroseris longifolia), který má čepele přízemních listů ještě více širší než delší, zároveň stopky úborů jsou maximálně 3krát delší než zákrovy a nažky má na žebrech přitiskle chlupaté.

 

Rozšíření: Druh nevelkého středoevropského areálu, který zahrnuje zejména hory této oblasti. Na severovýchod zasahuje do Polska, na jih po severní Itálii, západní hranice sahají po Durynský les v Německu. Izolovaně je znám z lokalit v Chorvatsku a Maďarsku.

 

V České republice roste v horách a podhůřích, více v Čechách než na Moravě. Do teplých nížin zasahuje zcela výjimečně, naopak v horách jej najdeme až po subalpínský stupeň.

 

Ekologie: Starček potoční preferuje vlhká až mokrá stanoviště jako jsou prameniště, rašeliniště, zrašelinělé louky, břehy potoků a olšiny. Roste tak v širokém spektru vegetace a je diagnostickým druhem nevápnitých vysokohorských pramenišť sv. Swertio perennis-Dichodontion palustris.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

 

Ochrana a ohrožení: Taxon není veden ve vyhlášce o zvláště chráněných druzích. V Červeném seznamu spadá do kategorie druhů málo dotčených (LC). Přestože v některých částech země se vyskytuje hojně, jeho výskyt upozorňuje na cenná a zachovalá stanoviště.

 

 

Literatura:

 

Kochjarová J. (1997): Náčrt taxonomickej problematiky rodu Tephroseris v Západných Karpatoch. – Preslia, 69: 71–93.

 

Kochjarová J. & Hrouda L. (2004): Tephroseris (Reichenb.) Reichenb. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 300–306.