Tatianaerhynchites aequatus - zobonoska jablečná

8. 9. 2016 vytvořil Filip Trnka

Tatianaerhynchites aequatus (Linnaeus, 1767) – zobonoska jablečná
Syn.: Caenorrhinus phryganophilus Iablokoff-Khnzorian, 1956; Curculio aequatus Linnaeus, 1767; Merhynchites creticus Voss, 1955; Rhinomacer ruber Geoffroy, 1785;  Rhynchites interstitialis Desbrochers des Loges, 1869; Rhynchites ruber Fairmaire, 1859; Rhynchites semiruber Stierlin, 1864
Čeleď: Attelabidae – zobonoskovití
Status: běžný druh

 

Popis: Velikost těla 2,7–4,5 mm. Zbarvení těla černé s bronzovým leskem. Krovky červené s černým klínem (zbarvení je variabilní). Holeně u samců s jedním, u samic s dvěma hnědožlutými trny.

 

Možná záměna: Nezaměnitelný druh, jediná možná záměna je s již vymřelou zobonoskou Mecorhis ungarica, která je ovšem větší a robustnější (4–6 mm) a zbarvení je bez kovového lesku. Tento druh žil pouze na jižní Moravě.

 

Rozšíření: Západo-palearktický druh, rozšířený v celé Evropě, Iránu, Izraeli, Jordánsku, Kazachstánu, Sýrii, Turkmenistánu a Turecku.

 

V ČR patří k nejhojnějším zobonoskám, je rozšířena v teplejších oblastech po celém území především v nížinách a pahorkatinách.

 

Biologie a ekologie: Dospělci od dubna do července (druhá generace od září do listopadu) s maximem v květnu a červnu. Termofilní druh obývající křovinaté stráně, lesostepi, pastviny, okraje lesů, sady, zahrady a další biotopy. Oligofágní druh na dřevinách z čeledi růžovitých (Rosaceae). Mezi živné rostliny patří především hlohy (Crataegus spp.), trnka obecná (Prunus spinosa), jabloně (Malus spp.), hrušně (Pyrus spp.), jeřáby (Sorbus spp.) a další druhy slivoní (Prunus spp.). Vzácněji také na mišpuli německé (Mespilus germanica) nebo kdouloňi obecné (Cydonia oblonga). Tento druh je považován za škůdce ovocných dřevin. Imaga napadají letorosty a nezelené plody, během června a července kladou samičky vajíčka do semen napadených plodů. Následně nakousávají stopku plodu, která začne zasychat a po čase je plod napaden houbou hlízenkou (Monilinia spp.) a později padá na zem. Pro úspěšný vývoj je zásadní napadení houbou, která je pravděpodobně přenášena při kladení vajíček. Larva se líhne asi za týden a vyžírá semeno v plodu. Kuklení probíhá v zemi v létě a kukla nejčastěji přezimuje do jara příštího roku. Někteří jedinci vylíhnutí na podzim žijí na pupenech živných rostlin a následně hledají úkryt na přezimování.

 

 

Literatura:

 

Alonso-Zarazaga M. A. (2011): Subfamily Rhynchitidae, Attelabidae. Pp. 109–14. In: Löbl I. & Smetana A. (eds.): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 7. Curculionoidea I. Apollo Books, Stenstrup.

 

Cmoluch Z. (1979): Klucze do oznaczania owadów Polski, Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera, Zeszyt 96–97, Rhinomaceridae, Attelabidae. PWN, Warszawa.

 

Dieckmann L. (1974): Beträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera – Curculionidae (Rhinomacerinae, Rhynchitinae, Attelabinae, Apoderinae). Beiträge zur Entomologie 24: 5–54.

 

Morris M.G. (1990): Orthocerous Weevils: Coleoptera Curculionoidea (Nemonychidae, Anthribidae, Urodontidae, Attelabidae and Apionidae). Handbooks for the Identification of British Insects 5/16). Royal Entomological Society of London.