Taraxacum erythrospermum - pampeliška červenoplodá

31. 3. 2018 vytvořil Michal Hroneš

Taraxacum erythrospermum Andrz. – pampeliška červenoplodá
Syn.: Taraxacum austriacum Soest
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Status: LC

Popis: Drobné byliny s bohatou růžicí přízemních listů a 5–10 cm vysokým stvolem. Listy jsou obvykle téměř lysé, přitisklé k zemi. Listová čepel je značně variabilní ve způsobu členění, v obrysu je podlouhlá, do 10 cm dlouhá, jednoduše až přetrhovaně peřenosečná, s v obrysu trojúhelníkovitým, malým, tupě špičatým koncovým úkrojkem, oboustranně zelená až šedozelená, neskvrnitá. Stvoly jsou obvykle kratší než listy, po celé délce pavučinatě chlupaté, na bázi často nafialovělé. Úbory jsou drobné, do 2,5 cm široké, světle žluté. Zákrov je na bázi obkuželovitý, úzký, s 9–11, úzkými, šedozelenými vnějšími zákrovními listeny, které mají bělavý lem a na vrcholu drobný růžek na rubové straně. Plodem jsou hnědočervené až vínově červené ochmýřené nažky na vrcholu s kuželovitou až válcovitou pyramidou.

Možná záměna:
Pampelišky jsou kvůli svému převládajícímu nepohlavnímu způsobu rozmnožování (apomixie), častému křížení a polyploidii velmi obtížným rodem k určování, a proto se jimi zabývá jen několik málo specialistů.
Pampeliška červenoplodá patří do skupiny teplomilných a suchomilných pampelišek, které se vyznačují drobným růžkem na vnějších zákrovních listenech a nažkami za zralosti v různých odstínech červené, tj. sekce Erythrosperma. Od ostatních druhů této sekce se pampeliška červenoplodá, jakožto diploidní a pohlavně se rozmnožující druh, odlišuje zejména tvorbu pylu, kdy všechna pylová zrna jsou stejné velikosti, a vnějšími zákrovními listeny, které jsou obvykle přitisklé k vnitřním.

Rozšíření:
Areál druhu se rozpadá do 2 izolovaných arel. Západoevropská arela se nachází na Pyrenejském poloostrově a v jižní Francii. Druhá, Panonská, arela se rozkládá od Moravy, Slovenska a východního Rakouska po jižní Ukrajinu, Bulharsko a Turecko. Druh je znám také z jedné lokality ve Švýcarsku.

Českou republikou, respektive Moravou, zhruba ve spojnici Třebíč-Kuřim-Prostějov-Uherské Hradiště prochází severozápadní hranice areálu Panonské arely. Druh je hojnější především na nejjižnější (Pálava) a jihozápadní (Znojemsko) Moravě. Jinde je výrazně vzácnější. Některé lokality, především na střední Moravě, pravděpodobně zanikly.

Ekologie: Výrazně teplomilný a světlomilný druh, který roste na skalních stepích, na suchých trávnících a pastvinách, vzácně pak také na ruderálních stanovištích, jako jsou dna lomů nebo okraje pěšin, obvykle na mělkých, vysýchavých, písčitých až skeletovitých půdách na různých podkladech, zejména vápenci, hadci či písku. Hlubším substrátům jako jsou flyše a spraše se spíše vyhýbá.

Hemikryptofyt, který kvete od dubna do května.

 

 

Literatura:

Trávníček B., Kirschner J., Štěpánek J. & Vašut R. J. (2010): Taraxacum Wiggers. – In: Štěpánková J. (ed.), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 23–269.