Streptopus amplexifolius (L.) DC. – čípek objímavý
Syn.: Uvularia amplexifolia L., Convallaria amplexifolia (L.) E. H. L. Krause, Tortipes amplexifolius (L.) Small, Streptopus distortus Michx., Uvularia distorta (Michx.) Pers., Streptopus amplexicaulis Poir.
Čeleď: Liliaceae – liliovité (dříve Uvulariaceae – čípkovité)
Status: VU

Popis: Vytrvalé byliny s krátkým tlustým oddenkem a křivolakou, 40–100 cm vysokou, lysou a v horní části větvenou lodyhou. Listy jsou střídavé, široce vejčité, celokrajné, špičaté, srdčitou bází přisedlé a objímající lodyhu, k vrcholu lodyhy postupně zmenšující se. Květy jsou nicí, vyrůstající jednotlivě na článkovaných, lomených květních stopkách, které srůstají s lodyžním článkem a budí tak dojem, že květ vyrůstá pod listem. Okvětí je zvonkovité, z 6 žlutozelených, na vnitřní straně často načervenalých nebo nafialovělých, kopinatých okvětních lístků, které jsou zhruba do poloviny srostlé a na vrcholu zahnuté. Plodem je kulovitá až vejcovitá, červená, trojpouzdrá bobule. Semena jsou hnědá, rýhovaná.

Možná záměna: Celkovým habitem může připomínat některé zástupce rodu kokořík, zejména kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) a k. vonný (P. odoratum). Od obou druhů se na první pohled liší objímavou bází listů, křivolakou lodyhou, jen krátce srostlým okvětím a také červenými bobulemi.

Rozšíření: Hory mírného pásu severní polokoule. V Asii se vyskytuje především na Kamčatce, na Sachalinském poloostrově, v Japonsku a v Tibetu. V Severní Americe roste ve dvou oddělených arelách: západní navazuje na výskyty v Asii a sahá od Aljašky přes Skalisté hory a pohoří Sierra Nevada do Kalifornie a Nového Mexika, východní arela se rozkládá od jižního Grónska po Apalačské hory. V Evropě se čípek objímavý vyskytuje v středo- a jihoevropských horách (Hercynská pohoří, Alpy, Massif Central, Pyreneje, hory Apeninského poloostrova, Karpaty a pohoří na severu Balkánského poloostrova).

V České republice čípek najdeme především v oreofytiku, ve vyšších horách po obvodu země. Ve vnitrozemí se vyskytuje častěji jen ve Žďárských vrších, vzácně pak v Brdech, Slavkovském lese a Jihlavských vrších. Do mezofytika bývá zplavován a roste zde vzácně především v inverzních údolích v podhůří a také v pískovcových skalních městech. Výškového minima rozšíření (cca 150 m n. m.) dosahuje v inverzním údolí řeky Kamenice u Hřenska, v Krkonoších a Hrubém Jeseníku naopak vystupuje ledovcovými kary až do výšek okolo 1400 m n. m.

Ekologie: Chladnomilný a stínomilný druh horských smrčin, bučin a porostů kosodřeviny, rostoucí především v okolí horských potoků. V nelesní vegetaci se vyskytuje poměrně vzácně ve vysokobylinných nivách. Roste na vlhkých, humózních, na živiny bohatých půdách s neutrální, mírně kyselou až zásaditou reakcí. Je diagnostickým druhem vegetace horských smrčin svazu Piceion abietis.

Geofyt, který kvete od počátku června do července.

Ohrožení a ochrana: Kvůli setrvalému snižování počtu lokalit je druh v poslední verzi Červeného seznamu hodnocen jako druh zranitelný (VU). V předchozí verzi Červeného seznamu byl dokonce uveden jako druh silně ohrožený (C2t).

Literatura:

Kaplan Z., Danihelka J., Koutecký P., Šumberová K., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Hroudová Z., Štěpánková J., Dvořák V., Dančák M., Dřevojan P. & Wild J. (2017): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 4. – Preslia 89: 115–201.

Štěpánková J. (2010): Streptopus L.C.M. Richard. – In.: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 402–403.

Utech F. H. (2003): Streptopus Michaux. – In.: Flora of North America Editorial Committee (eds.), Flora of North America North of Mexico, Vol. 26, Oxford Univ. Press, New York, NY and Oxford, UK, 145.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!