Stenobothrus stigmaticus (Rambur, 1838) – saranče malá

Syn.: Acridium parvulus Herrich-Schaffer, 1840 – saranče znamenaná

Čeleď: Acrididae – sarančovití

Status: NT

Popis: Drobná saranče o délce těla samců 11–13 mm a samic 14–18 mm. Krytky a křídla jsou mírně zkrácené, většinou nedosahují konce zadečku ani kolen zadních nohou (vzácně je však mohou přesahovat). Boční žebra štítu jsou, stejně jako u ostatních druhů rodu Stenobothrus, mírně prohnutá dovnitř. Celkové zbarvení těla je hnědozelené, vzácně žlutohnědé. V mediálním poli krytek se nachází několik více či méně výrazných tmavých skvrn.

Možná záměna: Velmi podobná je saranče černoskvrnná (Stenobothrus nigromaculatus), ta je ale podstatně větší a osídluje jiné biotopy. Podobná je také saranče červenořitná (Omocestus haemorrhoidalis), která má o něco delší krytky a trochu jiné zbarvení.

Rozšíření: Areál druhu se rozprostírá od Maroka přes Pyrenejský poloostrov, západní a střední Evropu až do evropské části Ruska a do Turecka. Na Britských ostrovech existuje jediná izolovaná populace na ostrově Man. Chybí ve Skandinávii, na Apeninském poloostrově a většině Balkánu.

V ČR ostrůvkovitý a nehojný výskyt, především v pahorkatinách a podhůří.

Biologie a ekologie: Saranče malá obývá nejčastěji nízké řídké trávníky na mělkých půdách, udržované extenzivní pastvou nebo sečí (často se jedná o porosty s kostřavou ovčí, Festuca ovina a metličkou křivolakou, Deschampsia flexuosa). Může se vyskytovat i na lesních okrajích nebo podél lesních cest. Samice kladou vajíčka na povrch půdy pod vegetaci, případně do půdy. Nymfy se líhnou na jaře a dospívají od konce června. Maximum výskytu dospělců bývá v polovině srpna, přežívat mohou do října. Živí se travami. Dlouhokřídlí jedinci jsou schopni přeletů, jinak je ale saranče malá málo pohyblivá.

Samci se za teplých slunečných dní ozývají tichou nenápadnou stridulací, která trochu připomíná cvrkot saranče obecné (Chorthippus parallelus). Nahrávka zde.

Literatura:

Behrens M., Fartmann T. (2004): Habitatpräferenzen und Phänologie der Heidegrashüpfer Stenobothrus lineatus, Stenobothrus nigromaculatus und Stenobothrus stigmaticus in der Medebacher Bucht (Südwestfalen/Nordhessen). Articulata 19: 141‒165.

Haes E.C.M., Harding P.T. (1997): Atlas of grasshoppers, crickets and allied insects in Britain and Ireland. The Stationery Office, London.

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!