Sphingonotus caerulans - saranče blankytná

22. 9. 2014 vytvořil Stanislav Rada

Sphingonotus caerulans (Linnaeus, 1767) – saranče blankytná 

Čeleď: Acrididae – sarančovití

Status: vzácný druh

 

Popis: Velká saranče s délkou těla samců 17–19 mm a samic 20–33 mm. Barva těla je značně proměnlivá, pohybující se v různých odstínech hnědé a šedé barvy. Obecně platí, že lokální populace jsou zbarvením přizpůsobeny podkladu, na kterém žijí, takže s ním často dokonale splývají. Krytky jsou v barvě těla. Druhý pár křídel je světle modrý – většinou bez kresby, ale někdy se na něm může objevit více či méně výrazná černá páska. Krytky i křídla jsou značně dlouhé, což napovídá, že saranče blankytná je výborný letec.

 

Možná záměna: Na našem území se vyskytuje ještě jiný druh s modrými zadními křídly – saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens). Saranče modrokřídlá je běžnější a často se vyskytuje i na lokalitách saranče blankytné. Oba druhy jsou si podobné také tvarem a zbarvením těla. Saranče modrokřídlá se odlišuje výraznou černou páskou přes křídlo, která u saranče blankytné většinou chybí nebo je jen nevýrazná. Dalším znakem je tvar štítu. Saranče blankytná má štít plochý, zatímco štít saranče modrokřídlé se vyznačuje vyzvednutým středovým žebrem, v jehož první polovině je hluboký zářez.

 

Rozšíření: Druh rozšířený v Evropě (v Británii chybí), severní Africe a západní Asii.

 

V ČR poměrně vzácný druh s roztroušeným výskytem, avšak lokálně početný.

 

Biologie a ekologie: Saranče blankytná je teplomilný druh osidlující sukcesně nejmladší biotopy s holým substrátem a minimem vegetace. Přirozenými biotopy jsou písčiny, štěrkové náplavy řek nebo kamenité stráně. Mnohem častěji však obývá biotopy vzniklé lidskou činností, jako jsou kamenolomy, pískovny, výsypky a tankodromy.

Samice kladou vajíčka do substrátu, nymfy se z nich líhnou po přezimování. Výskyt dospělců je udáván od konce června do konce září s maximem na začátku srpna. Živí se různými bylinami a travinami. Samci nevydávají žádnou výraznou stridulaci, pouze před pářením v bezprostřední blízkosti samice produkují tichý trylkovitý zvuk. Pro vzájemné vyhledávání pohlaví je důležitá orientace zrakem, kdy samci reagují na modrá zadní křídla samic. Saranče blankytná je velmi dobrý letec, který dokáže uletět mnoho kilometrů a obsazovat tak nové lokality.

 

Ohrožení a ochrana: Saranče blankytná není zapsána v červeném seznamu ČR ani není chráněna zákonem. Jedná se sice o poměrně vzácný druh, ale jeho vzácnost je víceméně přirozená, vyplývající ze specifických nároků na stanoviště. Na příhodných lokalitách se vyskytuje i ve velkých počtech. Jeho vysoká mobilita mu umožňuje obsazovat nově vzniklá stanoviště, která průběžně nahrazují ta stará a zarůstající. Druh tedy není v současné době ohrožen. Potenciálním ohrožujícím faktorem by bylo plošné zarůstání lokalit a nevytváření lokalit nových.

 

Taxonomická poznámka: Jedinci s tmavou páskou na křídlech byli v minulosti vylišeni jako poddruh Sphingonotus caerulans cyanopterus (Charpentier, 1825). V současné době převládá názor, že se jedná jen o ekologickou formu, které nenáleží status poddruhu.

 

 

 

Literatura:

 

Holuša J. (1995): Orthoptera náplavových štěrkovišť řeky Ostravice a Morávky. Klapalekiana 31: 91–99.

 

Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

 

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.