Solanum sisymbriifolium - lilek hulevníkolistý

21. 12. 2018 vytvořil Václav Dvořák

Solanum sisymbriifolium Lam. – lilek hulevníkolistý

Čeleď: Solanaceae – lilkovité

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Jednoleté (v teplejších oblastech i krátce vytrvalé) byliny se silným hlavním kořenem. Lodyha přímá, zprohýbaná, větvená, až přes metr vysoká, zelená, oděná žláznatými chlupy, po celé délce s lesklými, světle rezavě hnědými ostny. Listy řapíkaté; čepel peřenodílná až peřenosečná, dělená v chobotnatě zubaté úkrojky, na žilkách s ostny. Květenství složené zhruba ze 20 květů; kalich hustě chlupatý, s řadou drobných ostnů, po odkvětu se kalich zvětšuje a překrývá bobuli. Koruna kolovitá, bílá nebo světle modrá. Plodenství řídké; bobule hladké, kulovité, lesklé, oranžově červené. Semena čočkovitá.

 

Možná záměna: Žádný náš přirozeně se vyskytující lilek nemá ostnité lodyhy. Z nepůvodních taxonů najdeme další s ostny, z nichž nejpodobnější je lilek sodomský (Solanum linneaum), který má korunu do fialova zbarvenou a plody jsou za zralosti žluté.

 

Rozšíření: Primární areál druhu zahrnuje jižní Ameriku, resp. nevelkou oblast jižní Brazilie, Uruguaye a severní Argentiny. Jako nepůvodní je znám zejména ze Severní Ameriky, jižní Afriky (JAR, Zimbabwe), Austrálie, Indie a také z Evropy.

 

V České republice byl zaznamenán zejména v teplých nížinách středních Čech (Polabí) a jižní Moravy, obvykle v blízkosti lidských sídel, resp. přepravních uzlů. Ojediněle je také pěstován (Botanická zahrada PřF UP Olomouc). Nálezy nad 500 m n. m. jsou jen sporadické.

 

Ekologie: Světlomilný druh vyskytující se na různých antropických stanovištích, zejména však na místech souvisejících s překládkou zemědělských surovin, na rumištích a skládkách, též jako plevel v okrasných záhonech. V našich podmínkách se množí semeny, které přečkávají současné mírné zimy.

 

Terofyt až hemikryptofyt s fenologickým optimem růstu od srpna do listopadu.

 

Zajímavosti: Lilek hulevníkolistý je v anglicky mluvících zemích znám jako „litchi tomato“ a jeho plody jsou jedlé. Svou chutí mají připomínat toto šťavnaté tropické ovoce, ve skutečnosti jsou plody mdlé až vyloženě nechutné.

 

Od pradávna se ve své domovině sázel mezi brambory, protože produkuje řadu nematocidních látek odpuzujících parazity na bramborech, háďátka (Globus spp.).

 

 

Literatura:

 

Dias M. C., Conceição I. C., Abrantes I. & Cunha M. J. (2012): Solanum sisymbriifolium - a new approach for the management of plant-parasitic nematodes. – European Journal of Plant Pathology, 133/1: 171–179.

 

Štěpánek J. & Tomšovic P. (2000): Solanum L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 260–280.