Nestává se každým rokem, aby v Česku byla vyhlášena nová chráněná krajinná oblast. Dokonce je tomu již devět let, kdy jsme se naposled radovali z vyhlášení velkoplošně chráněného území, z CHKO Brdy. V roce 2025 se přesouváme do nejjižnějšího cípu Moravy, kde v krajině lužních lesů, nížinných luk, písečných hrúdů, v mozaice idylické krajiny lichtenštejnského panství prošpikované ropnými sondami vzniká v pořadí 27. CHKO nazvaná Soutok.

Cesta k této CHKO byla mnohem zdlouhavější a trnitější než v roce 2016 v případě Brd. Přeci jen je snazší vyhlásit chráněným bývalý vojenský prostor bez trvalého osídlení, než necelých 130 km² krajiny obklopené většími sídelními jednotkami Hanáckého Slovácka a Podluží, jako je Podivín, Břeclav, Lanžhot či Hodonín. Do dění v krajině zde odjakživa promlouvají nejen těžaři ropy, ale také lesníci, myslivci, zemědělci, silničáři, železničáři a vodohospodáři. Právě voda – vodní režim Dyje, Moravy a Kyjovky – je pro tuto oblast naprosto klíčový. Bez ní by tu nebyla slepá ramena, tůně, kanály, lužní lesy ani aluviální nížinné louky, jejichž zbytky patří k nejcennějším přírodním lokalitám u nás. Není divu, že od prvních návrhů na vyhlášení chráněného území uplynulo více než půl století, než došlo ke schválení vládního nařízení.

Biologové považují Soutok za jedno z hlavních center biodiverzity v Česku. Specifické klima panonského termofytika, pestrost biotopů i dlouhodobé působení člověka dělají z této oblasti dynamickou krajinu, kde se potkávají vzácné a ekologicky náročné druhy s nepůvodními, ba i invazními organismy – a také s novodobými migranty, kteří sem přicházejí proti proudu líné Moravy či po železničních a silničních tazích. Ochrana přírody zde tak stojí na prahu nové etapy – od mapování diverzity ke konkrétnímu a cílenému managementu území.

Naše redakce má k Soutoku vřelý vztah. Pravidelně tu bojuje s roji komárů, pijáky lužními i vinnými, zapadlými koly (s povolením k vjezdu) i utopenými holínkami – a přesto se sem s oblibou vrací za poznáním i vědeckým bádáním. A protože biodiverzita je nám blízká, nebyli bychom encyklopedií české přírody, kdybychom vám nepředstavili crème de la crème nově vyhlášené CHKO Soutok.

Rostlinstvo

V temném lese bývá nuda – to nejlepší roste v lese prosvětleném, řídkém, nebo přímo na periodicky zaplavované louce. Pokud hledáme rostlinu, která miluje světlo, nevadí jí narušení půdního povrchu, a přesto dnes patří k nejvzácnějším v Česku, musíme zmínit sítinu tmavou (Juncus atratus), jejíž hlavní výskyt se soustředí právě na Soutok. Enigmatickým druhem, považovaným dlouho za nezvěstný, je plamének celolistý (Clematis integrifolia), který zde dosahuje severozápadní hranice svého areálu. Močál v rezervaci Ranšpurk byl desítky let jedinou známou lokalitou kopřivy lužní (Urtica kioviensis), dnes už ji známe i z jiných částí jižní Moravy, ale co může být pro lužní les symboličtější než právě kopřiva?

Od Křivého jezera po Stibůrkovská jezírka se v mělkých tůních vyskytuje drobnička bezkořenná (Wolffia arrhiza) – sotva dvoumilimetrový „žabinec“, který dojímá především botanické srdce. Symbolickou rostlinou zanikajících, jarní vodou zaplavovaných luk je konitrud lékařský (Gratiola officinalis), který najdeme například na ikonických Košárských loukách.

Mechorosty

K nejvzácnějším druhům mechů v oblasti Soutoku patří dřevomilka různolistá (Callicladium haldanianum), která je vázána na tlející dřevo padlých stromů, které se v CHKO doposud ponechávalo jen v maloplošně chráněných územích. Podobnou vazbu na tlející dřevo vykazuje další vzácnější druh – pařezovec křivolistý (Nowellia curvifolia). Naopak na čerstvě vlhké, obnažené půdy jsou vázány konkurenčně slabé druhy – čepenka odstálá (Physcomitrella patens) a trhutka dutinkatá (Riccia cavernosa). Libůstkou stojatých vod je poté vodní játrovka nalžovka plovoucí (Ricciocarpos natans), která se v příhodných letech může vyskytovat masově.

Houby

Mrtvé dřevo nehostí pouze mechorosty, ale je na ně vázáno nepřeberné množství lignikolních saprotrofních hub. V oblasti mezi nimi vynikají velmi vzácné druhy – bělochoroš poříční (Tyromyces fumidiceps) a hlívovec ostnovýtrusý (Rhodotus palmatus), zejména na duby jsou poté vázány druhy, jako je hlinák šafránový (Aurantioporus croceus) a bolinka zahalená (Camarops petersii). Druhovým bohatstvím vyniká především rezervace Ranšpurk, která je jedinou lokalitou další dřevokazné houby s oblibou porůstající padlé kmeny jasanů a jilmů – ostnatečka statného (Steccherinum robustius).

Brouci

Vybrat pět druhů z tak rozmanité skupiny organismů, jako jsou brouci, se zdá být nemožným úkolem. Za všechny saproxylické druhy vázané na cenná lesní společenstva pralesovitého charakteru zmiňme lence (Dircaea australis). Dříve masový výskyt střevlíka (Carabus clathratus) v Mušovském luhu je vinou výstavby Novomlýnských nádrží minulostí. Dnes se tento brouk vyskytuje mnohem vzácněji v Lednicko-valtickém areálu a pro svůj vývoj potřebuje trouch a staré jedince vrb a olší. Vzácná zobonoska štětinová (Haplorhynchites pubescens) to umí na Pohansku pořádně rozjet, s oblibou si totiž pochutnává na neméně vzácných žluťuchách žlutých (Thalictrum flavum). Jen v Dolnomoravském úvalu na Břeclavsku a Hodonínsku lze spatřit rýhonosce (Lixus neglectus), ještě nedávno považovaného za vyhynulý druh. Vodní brouky reprezentuje vzácný, rovněž evropskou legislativou chráněný potápník dvojčárý (Graphoderus bilineatus), jenž je typický zejména pro mokřady Třeboňska a na jihu Moravy je opravdovou raritou.

Pavouci

Kromě krajinářského, kulturně-historického rozměru Lednicko-valtického areálu se do tohoto koutu vyplatí zajet i kvůli nesmírně vzácným pavoukům, mezi které patří 3 mm velká příčnatka pestrá (Hahniharmia picta) a 5 mm velká skákavka dubová (Afraflacilla epiblemoides), pro kterou je lednický zámecký park jedinou lokalitou v Česku. O krapet více známých lokalit na Břeclavsku má pro změnu do 7 mm velký zápředník (Clubiona pseudoneglecta). Velikostí nápadnějším druhem je křižák Thorellův (Leviellus thorelli), který byl v oblasti Soutoku objeven teprve na začátku 21. století. Pozoruhodným druhem pavouka je bezesporu mikárie pospolitá (Micaria sociabilis), která je svou ekobiologií vázána na neméně vzácného mravence lužního (Liometopum microcephalum).

Motýli

Kolik myrmekofilních druhů v tom lužním lese vlastně žije? Kdo ví, minimálně housenky vzácného zavíječe (Aglossa signicostalis) žijí v symbióze s oblíbeným mravencem lužním. Řada druhů motýlů dosahuje na Soutoku severní hranice rozšíření, mezi takové patří třeba třásníček bahenní (Opostega spatulella), jehož housenky minují listy vrb. Není překvapivé, že řada teplomilných druhů má na Soutoku své nejsilnější populace, jak tomu je třeba u nesytky panonské (Chamaesphecia hungarica), jejíž housenky pro změnu vyžírají vzácný pryšec lesklý (Euphorbia lucida). Kdybychom hledali druhy nápadné, výrazně barevné nebo se zajímavou kresbou na křídlech, navíc stanovištně typické pro Soutok, ideálními kandidáty by byli zavíječ bahenní (Ostrinia palustralis) a píďalka žluťuchová (Gagitodes sagittata).

Rovnokřídlý hmyz

Soutok je jediným místem v ČR, kde žije pacvrček Pfaendlerův (Xya pfaendleri). Také se zde nachází jedna ze dvou recentních lokalit kobylky písečné (Montana montana). Kromě toho je oblast centrem výskytu teplomilných mokřadních druhů, které se však v souvislosti s oteplením klimatu již rozšířily i do dalších částí ČR, patří mezi ně saranče černopruhá (Mecostethus parapleurus), cvrček pobřežní (Pteronemobius heydenii), či marše panonská (Tetrix bolivari).

Vážky

Jihomoravský cíp je hlavní oblastí výskytu lesklice velké (Epitheca bimaculata) na našem území. Zranitelná klínatka žlutonohá (Gomphus flavipes) se na Moravě vyskytuje v úvalových oblastech dolních toků Dyje a Moravy a zasahuje rovněž do oblasti Soutoku, podobně tomu je i u vážky plavé (Libellula fulva) nebo evropskou legislativou chráněné klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia). U teplejších, mělčích stojatých vod lze vidět i vzácnější šídlo luční (Brachytron pratense).

Měkkýši

Prioritním druhem ochrany přírody vázaným na eutrofní tůně v úvalech velkých řek je drobný plž svinutec tenký (Anisus vorticulus). Na periodické mokřady a tůně je vázaný další drobný plž kružník Rossmaesslerův (Gyraulus rossmaessleri), který se svinutcem sdílí nejenom oblast Soutoku, ale také Litovelského Pomoraví. Taxonomicky kryptickým druhem, který potěší zejména odborník malakozoology, je na Soutoku žijící vodní měkkýš baňatka zaostřená (Ampullacaena lagotis). Podobným případem může být i bahnivka nadmutá (Bithynia leachii), která se v rámci Česka vyskytuje pouze na jihu Moravy, s oblibou osidluje pomalu tekoucí, často jen dočasné kanály, tůně a mokřady. To nejhezčí jsme si schovali závěrem. Fajnový plž, zubovec dunajský (Theodoxus danubialis), má úžasnou žlutohnědou ulitu s klikatými pruhy a vyhledává kamenitá dna všech tří podstatných vodotečí Soutoku, tedy Dyje, Moravy a Kyjovky.

Plazi a obojživelníci

Nově vyhlášená CHKO je jádrovou oblastí výskytu čolka dunajského (Triturus dobrogicus), který osidluje pomalu tekoucí a stojaté kanály a inundační tůně. K vzácným žábám patří z naší přírody mizející skokan ostronosý (Rana arvalis), dále skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) a kuňka obecná (Bombina bombina). Nakonec nelze opomenout želvu bahenní (Emys orbicularis), která se vyskytuje na dolním toku řeky Dyje.

Ryby

Pozoruhodná, snad až unikátní společenstva ryb pomalu tekoucích vod dělají ze Soutoku zcela výjimečnou ichtyologickou lokalitu. Nalezneme zde hned plejádu druhů, které nikde jinde v Česku nejsou přirozeně k vidění. Patří mezi ně ježdík dunajský (Gymnocephalus baloni) a ježdík žlutý (Gymnocephalus schraetser), ostrucha křivočará (Pelecus cultratus), drsek menší (Zingel streber) a drsek větší (Zingel zingel).

Ptáci

Od roku 2005 je na daném území vyhlášena ptačí oblast Soutok-Tvrdonicko. Není se čemu divit, rozmanité vodní plochy, mokřady, ale též dostatek doupných stromů jsou pro ptáky ideální, ať už mluvíme o vodním ptactvů, pěvcích nebo třeba sovách. Pomyslným králem Soutoku je bezesporu orel královský (Aquila heliaca), který se na nejjižnějším cípu Moravy objevil poprvé na přelomu tisíciletí a dnes zde vzácně hnízdí v jednotkách párů. O několik desítek let dříve byl v oblasti zaznamenán další druh dravého ptáka s podobným areálem výskytu jako druh předešlý. Jmenuje se raroh velký (Falco cherrug) a rovněž v několika málo párech na Soutoku hnízdí. Ukázkovými druhy hnízdícími v dutinách jsou v regionu vzácná žluna šedá (Picus canus) a také lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), který zde má nejpočetnější hnízdní kolonie v rámci našeho území.

Nezbývá nám, než nově vyhlášené CHKO popřát mnoho zdařilé ochranářské péče, uvědomělé lesníky, rozumné turisty a milé starousedlíky, kteří si krásné, rázovité přírody budou užívat stejně jako místního folklóru a vína.

foto credit: Adam Bednařík, Václav Dvořák, Zdeněk Mačát

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!