Sitaris muralis - včelovník zední

24. 8. 2017 vytvořil Filip Trnka

Sitaris muralis (Forster, 1771) – včelovník zední
Čeleď: Meloidae – majkovití
Status: lokální druh

 

Popis: Velikost těla 8–10 mm, zbarvení černé, krovky na bázi žluté (zbarvení může být variabilní). Samice mají kratší tykadla než samci. Krovky od báze (štítku) rozchlípené a dozadu se zužující, nekryjící spodní blanitá křídla. Zadeček samiček se zvětšuje (ne tak násobně jako u rodu Meloe), pokud je naplněn vajíčky. Larvy (triungulini) jsou černí.

 

Rozšíření: Západoevropský druh s centrem rozšíření ve Středomoří. Výskyt druhu je potvrzen od Portugalska (také v Anglii, chybí ve Skandinávii a Pobaltí) přes celou jižní a střední Evropu až po Ukrajinu a jižní Rusko.

 

V ČR vzácný a lokální druh nížin až pahorkatin, který je pravděpodobně přehlížen kvůli skrytému a pozdnímu výskytu. Znám pouze z Moravy, především východní a jižní (vzácněji střední a severní). Výskyt druhu je očekáván i v Čechách.

 

Biologie a ekologie: Dospělci až v létě, nejdříve od konce července do září, s maximem od poloviny srpna do začátku září (ve vhodnou dobu jsou dospělci k nalezení masově v desítkách až stovkách jedinců na malých plochách). Dospělci při vyrušení nehybně padají a několik vteřin předstírají mrtvé (tanatóza). Přirozeně se druh vyskytuje na svislých, osluněných hliněných nebo sprašových stěnách na xerotermních stanovištích nebo stržených březích. Sekundárním stanovištěm jsou zděné budovy a zídky z měkkých stavebních materiálů (např. nepálené cihly). Všechny tyto biotopy jsou včelovníkem osidlovány pouze za podmínek výskytu jeho hostitelů, blanokřídlého hmyzu. Larvy (triungulini) jsou parazité samotářských včel rodů pelonoska (Anthophota spp.); byly zjištěny u p. hluchavkové (A. plumipes), p. zední (A. plagiata) a pelonosky Anthophora retusa. Dále jsou uváděny u rodů pískorypka (Andrena spp.), hedvábnice (Colletes spp.), stepnice (Eucera spp.), ploskočelka (Halictus spp.), nomáda (Nomada spp.) a zednice (Osmia spp.). Samičky kladou lepivá vajíčka během srpna přímo do výletových otvorů hnízd samotářských včel. V dubnu se vylíhnutí triungulini zachytávají do ochlupení včel a nechají se zanést přímo do hnízda, kde každá larva obsazuje pouze jednu buňku. Prvně se živí vajíčkem, posléze medem a pylem, následně se přemění na červovitou larvu druhého instaru, která se dále živí zásobami hostitele a v pozdním létě se líhne nová generace včelovníků.

 

Ohrožení a ochrana: Druh není chráněný zákonem ani není uveden v červeném seznamu ČR, přesto patří díky úbytku přirozených stanoviště mezi ohrožené druhy. Vhodným managementem na přírodních biotopech je udržování holých hliněných a sprašových stěn, především ve formě vysekávání náletu, aby stěny zůstávaly osluněné. Mnoho lokalit pravděpodobně zanikne rekonstrukcí starších zděných staveb, jako vhodná náhrada se jeví hmyzí hotely vyplněné směsí jílu a písku.

 


Literatura:

 

Bologna M. A. (1991): Coleoptera Meloidae, Fauna d’Italia. XXVIII. Calderini, Bologna.

 

Dvořák M. (1983): Majkovití brouci Československa (Coleptera, Meloidae). Klíče k určování hmyzu 4. Zprávy Československé Společnosti Entomologické při ČSAV Supplementum 4: 1-40.

 

Vávra J. (2007): Příspěvek k faunistice Sitaris muralis (Coleoptera: Meloidae) na Moravě. Contribution to the faunistics of Sitaris muralis (Coleoptera: Meloidae) in Moravia. Práce a studie Muzea Beskyd 19: 258–259.