Sisyrinchium montanum - badil horský

11. 5. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Sisyrinchium montanum E.L. Greene – badil horský

Syn.: Sisyrinchium alpestre E.P. Bicknell; S. heterocarpum E.P. Bicknell; S. strictum E.P. Bicknell

Čeleď: Iridaceae – kosatcovité

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Trsnatá, sivozelená bylina, s přímými, zřetelně dvoukřídlými, bezlistými, nevětvenými lodyhami, s jediným fialovým uzlem, vysokými do 30 cm. Listy mečovité, celokrajné, lysé, kratší než lodyha. Květenstvím je 2–4květý vrcholík; květní stopky tenké; vnější listen přesahuje vrchol květenství. Okvětní lístky při bázi srostlé, na vrcholu hrotité, na líci fialovomodré s tmavším žilkováním; na rubu světlejší. Plodem jsou kulovité, mírně trojboké, lysé, hnědé tobolky.

 

Možná záměna: V rámci čeledi kosatcovité dobře poznatelný rod. Tento druh je i v naších nejnovější literatuře a pravděpodobně také v terénu a v herbářích často spojován s podobným badilem úzkolistým (S. angustifolium Mill.), který má větvenou lodyhu a každá její část nese samostatné květenství složené ze světle modrých květů, stvoly mají více fialových nodů. Ostatní známí zástupci rodu, kteří v Evropě zplaňují, mají světle žluté až žluté květy.

 

Rozšíření: Původní areál zahrnuje mírný pás Severní Ameriky. Druh byl zavlečen do Evropy, kde byl zaznamenán v řadě zemí západní a střední části kontinentu.

 

Na našem území byl badil poprvé jako zplanělý zaznamenán v polovině 19. století a po různu, často krátkodobě se vyskytuje po celém území od nížin do horského stupně. Hojněji a naturalizovaně především na východní Moravě v Hostýnských vrších. Přesná sumarizace výskytu je vzhledem ke zmíněným záměnám obtížná.

 

Ekologie: Druh je ekologicky plastický, roste na střídavě vlhkých i sušších stanovištích, na loukách, v různých depresích, na březích vod, při okrajích cest, často na místech mechanicky narušovaných, spojených s lidskou činností a následně opuštěných jako jsou cihelny. Kompetičně je ovšem slabý a v husté vegetaci se neudrží. Občas se pěstuje jako okrasná rostlina.

 

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

 

 

Literatura:

 

Chrtek J. jun. (2010): Sisyrinchium L. In.: Štepánková J. (ed.), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 559–562.

 

 

Kaplan Z., Danihelka J., Štěpánková J., Ekrt L., Chrtek J. Jr., Zázvorka J., Grulich V., Řepka R., Prančl J., Ducháček M., Kúr P., Šumberová K. & Brůna J. (2016): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 2. – Preslia 88: 229–322.

 

Verloove F. (2015) [Sisyrinchium montanum]. – Manual of the Alien Plants of Belgium. Botanic Garden Meise, Belgium. At: alienplantsbelgium.be, accessed 11/05/2020.