Serica brunnea (Linnaeus, 1758) - chroustek hnědý

 Syn.: Scarabaeus fulvescens Geoffroy, 1785

Čeleď: Scarabaeidae - vrubounovití

 Status: běžný druh

Popis: Velikost 8-10 mm, zbarvení je variabilní. Nejčastěji světle hnědé. Hlava tmavého zbarvení, oči velké a vypouklé (obvzláště u samic). Tykadla jsou světlá a vějířovitá (vejířek může složit). Krovky se směrem k zadečkové části rozšiřují a jsou rýhované. Po stranách pod krovkami je husté ochlupení. Spodek těla matný.

Možná záměna: Podobným druhem je vzácnější chroustek hedvábný (Maladera holosericea). M. holosericea je teplomilný druh obývající převážně nížiny, někdy i pahorkatiny a je vázán převážně na písčiny. Při prvním pohledu je M. holosericea kulovitého tvaru a tmavě hnědého až hnědo-černého zbarvení (u čerstvých jedinců s šedavým tomentem, který se časem mechanicky odře), zatímco chroustek hnědý (S. brunnea) má tvar protáhlý a zbarvení je světle hnědé bez tomentu. M. holosericea je také menším druhem dorůstá 6-8 mm. Základním rozlišovacím znakem je že S. brunnea má tykadla 9ti členná a M. holosericea 10ti členná.

Rozšíření: Především střední Evropa. Směrem na západ až po Pyreneje a zasahuje také do Anglie a Irska. Na sever až za polární kruh. Východně až za Ural po Kazachstán, Altaj a Sibiř. Na jich po Alžír.

V ČR hojný druh nízkých i vyšších poloh. Ve vysokých horách nežije.

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme od června do srpna někdy až do září a především za soumraku a večer. Je vázán především na písčiny.Přes den je ukryt pod nejrůznějším materiálem jako jsou např.: kameny, růžice rostlin, mech nebo dutiny. Je lákán světlem, často přilétá desítky jedinců. Při podráždění slabě striduluje. Samičky kladou vajíčka do země, kde larvy žíjí asi v hloubce 10-20 cm a ožírají nejrůznější kořínky rostlin. Larvální vývoj probíhá necelý rok, od konce léta do začátku následujícího léta.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!