Senecio viscosus L. – starček lepkavý

Syn.: Senecio vulgaris subsp. viscosus (L.) Bonnier & Layens; S. glutinosus Schur; Seneciunculus viscosus Opiz; Jacobaea viscosa (L.) Moench

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: běžný druh

Popis: Žlutozelená, hustě lepkavě (v mládí pavučinatě) žlaznatě chlupatá, po rozemnutí výrazně aromatická bylina. Lodyha přímá, rýhovaná, obvykle do 40 cm vysoká, již v dolní polovině větvená, v mládí plná, poté dutá, s bází často nafialovělou, někdy dřevnatějící. Listy kopinaté, peřenodílné, za květu a plodu zasychající. Květenstvím je řídký, větvený vrcholík složený z četných, na tlustých stopkách vyrůstajících úborů; zákrov válcovitý, zákrovní listeny s hnědými špičkami. Okrajové květy s vyvinutými, žlutými, po opylení nazpět ohnutými ligulami. Chmár za plodu až třikrát delší než nažka, čistě bílý.

Možná záměna: Podobný se jeví především starček lesní (Senecio sylvaticus), který je pavučinatě chlupatý, ale nežláznatý; chmýr nažek je špinavě bílý a jen dvakrát delší než nažka. Podobný se může jevit i starček obecný (Senecio vulgaris), který však postrádá jazykovité květy.

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem zahrnující téměř celý evropský kontinent s výjimkou nejsevernějších částí, dále na východ přirozeně rostoucí po Ural, dále v Malé Asii a na Kavkaze. V některých částech Evropy je jeho původnost diskutabilní, podobně též výskyt za pohořím Uralu. Druh byl zavlečen do Severní Ameriky a na Dálný východ.

V Česku se v nižších polohách termofytika a v přilehlých oblastech mezofytika vyskytuje roztroušeně až hojně, s rostoucí nadmořskou výškou lokalit ubývá a nad 1000 m n. m. roste jen ojediněle.

Ekologie: Druh lesních pasek a světlin, říčních náplavů, který rovněž roste podél komunikací, v lomech, pískovnách, výsypkách a dalších antropicky ovlivněných stanovištích. Intenzivně se šíří ferroviatickou cestou podél železničních kolejí. Preferuje stanoviště osluněná, s řídkou nezapojenou vegetací na půdách štěrkovitých nebo pískových, s malou humusovou vrstvou, propustných vodě. Tento starček je součástí řady vegetačních typů, např. acidofilní vegetace sutí sv. Galeopsion, jednoleté vegetace narušovaných stanovišť sv. Salsolion ruthenicae nebo též bazifilní vegetace podhorských borů sv. Erico carneae-Pinion.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem květení od června do října.

Literatura:

Grulich V. (2004): Senecio L.  In.: Slavík B. & Štěpánková J., Květena České republiky 7, Academia, Praha, 250–280.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!