Senecio vernalis - starček jarní

19. 5. 2016 vytvořil Václav Dvořák

Senecio vernalis W. et K. – starček jarní

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Bylina s přímou, rýhovanou, zpravidla již v dolní polovině větvenou lodyhou, která je zejména v mládí hustě pavučinatě chlupatá. Listy jsou oboustranně pavučinatě chlupaté; přízemní listy jsou obvykle v růžici, za květu zasychají. Úbory skládají řídký vrcholík; zákrovní listeny mají tmavé špičky. Jazykové květy přítomny, zbarveny žlutě. Nažky rýhované, hnědé, odstále chlupaté.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh díky oboustranně pavučinatě vlnatým chlupům na listech. Podobný je snad jen velmi vzácně se vyskytující starček skalní (Senecio rupestris), který má listy lysé nebo jen řídce vlnaté a listeny zákrovečku mají vyvinutou prodlouženou brvitou špičku. Druh se velmi vzácně na společných lokalitách může křížit se starčkem obecným (Senecio vulgaris), rostliny vzhledem připomínají právě tento druh, ale mají vyvinuté jazykovité květy.

 

Rozšíření: Původní areál druhu zahrnuje jv. Evropu na východ do střední Asie. Pravděpodobně počátkem 19. století se začal šířit po Evropě a dnes je znám i ze západní části kontinentu.

 

V České republice je tedy považován za nepůvodní druh, který se hojně vyskytuje v termofytiku v Čechách, roztroušeně až vzácně v moravském termofytiku. Spíše zřídka zasahuje i do přilehlých oblastí mezofytika.

 

Ekologie: Vyskytuje se zejména jako plevel na polích, ve vinicích, roste též na rumištích, podél komunikací, řidčeji na pasekách a zazemněných písčinách. Preferuje lehké písčité substráty.

 

Terofyt nebo ozimá bylina s fenologickým optimem od dubna do června.

 

 

Literatura:

Comes H.P. & Kadereit J.W. (1990): Aspects of hybridization between the closely related Senecio vulgaris L. and Senecio vernalis Waldst. and Kit. – Flora, vol. 184(5), 381-388.

 

Grulich V. (2004): Senecio L. In.: Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 250-280.