Scytodes thoracica - lepovka jižní

7. 10. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Scytodes thoracica (Latreille, 1802) – lepovka jižní

Čeleď: Scytodidae – lepovkovití

Status: synantropní druh

 

Popis: Délka těla u samců 3,5–4 mm, u samic 4–5,5 mm (hlavohruď 2–2,5 mm). Tělo je žlutavě zbarveno, s tmavými skvrnkami. Zajímavý je tvar hlavohrudi, který je na rozdíl od většiny pavouků v zadní části vyšší než v přední. To je způsobeno přítomností zvláštních lepových žláz v hlavohrudi. Na hlavohrudi je tmavá lyrovitá skvrnka a drobné skvrnění. Lepovka jižní má šest očí. Zadeček je téměř kulovitý. Nohy jsou dlouhé a tenké, stejného zbarvení jako tělo. Lepovky jsou starobylá a primitivní čeleď, jejich pohlavní orgány mají jednoduchou stavbu. Lepovka jižní je tak charakteristický druh a jediný zástupce čeledi v ČR, že ji u nás nemůžeme s žádným jiným pavoukem zaměnit.

 

Rozšíření: Holearktický druh (Evropa, Severní Amerika a Asie). Původem ze Středomoří, díky člověku se rozšířila na další kontinenty severní polokoule.

 

V ČR nehojný druh. Jen ve vytápěných budovách a sklenících. Zejména v teplejších oblastech a větších městech, v poslední době se však šíří. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Lepovka jižní v ČR žije pouze v budovách a to ve vytápěných jako jsou např. skleníky, sklady ale i obytné domy. Ve Středomoří je lepovka hojným pavoukem, nalezneme ji zde zejména ve volné přírodě např. na suchých stráních pod kameny. Často, vzhledem ke skrytému způsobu života a noční aktivitě, uniká pozornosti. Tento pavouk není zajímavý jen svým vzhledem, ale i svým chováním. Přes den se schovává v různých štěrbinách zdí, pod kameny atd. Teprve v noci vylézá ze svých úkrytů a stává se z ní pravý lovec. Jak už bylo řečeno v popisu, lepovky mají v hlavohrudi zvláštní žlázy, které produkují lepivý sekret, za jeho pomoci se zmocňují kořisti. Lepovka si vyhlédne kořist, kterou bývá zejména drobný hmyz, opatrně se přiblíží a ze vzdálenosti až 2 cm vrhne z chelicer na kořist spršku lepivých vláken. Tyto vlákna rychle tuhnou a znemožní kořisti útěk. Poté usmrtí kořist kousnutím. Tento způsob lovu u jiných pavouků nemá obdoby. Lepovky si nestaví žádné sítě. K páření dochází v létě. Na konci léta vytváří samice někde v úkrytu drobný kulovitý kokon, který podobně jako lovčíci nosí v chelicerách a pečují o něj až do vylíhnutí mláďat. S dospělci se setkáme po celý rok.

 

 

Literatura:


Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.