Scutellaria galericulata – šišák vroubkovaný

22. 12. 2011 vytvořil Michal Hroneš

Scutellaria galericulata L. – šišák vroubkovaný
Syn.: Cassida galericulata (L.) Scop., Cassida major Gilib., Scutellaria pauciflora Pant., Scutellaria adamsii Spreng., Scutellaria epilobiifolia Ham.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Status: běžný druh

Popis: Vytrvalé, 20–50 cm vysoké byliny s vystoupavou až přímou, téměř lysou až řídce chlupatou, čtyřhrannou lodyhou. Listy jsou vejčitě eliptické až kopinaté, na bázi srdčité až zaokrouhlené, na okraji jemně oble pilovité, na konci okrouhlé až špičaté, na ploše obvykle oboustranně lysé, na rubu chlupaté jen podél žilek. Žilnatina je na rubu listů nápadně vystouplá. Řapíky jsou krátké. Listeny jsou podobné listům, delší než květy. Květenství jsou jednostranné, řídké lichoklasy tvořené modrofialovými až fialovými pyskatými květy. Kalich je obvykle hustě chlupatý, nežláznatý. Korunní trubka je na bázi prohnutá, horní pysk je na konci trojlaločný, spodní pysk je na konci jen nepatrně vykrojený. Plodem je vejcovitá tvrdka.

Možná záměna:
Od velmi podobného, avšak o poznání vzácnějšího, šišáku hrálovitého (Scutellaria hastifolia) se liší bází listů, listeny delšími než květy a nežláznatým kalichem. Od šišáku vysokého (Scutellaria altissima) se liší barvou spodního korunního pysku a listeny tvarově podobnými listům.

 

Rozšíření: Šišák vroubkovaný je široce rozšířen v mírném až subarktickém pásmu severní polokoule. Vyskytuje se v téměř celé Evropě, kromě jižních oblastí Mediteránu a severních oblastí Skandinávie, v severních oblastech Asie i Severní Ameriky. Není udáván pouze z Islandu a Grónska.

V ČR se vyskytuje roztroušeně od nížin do podhůří, vzácně vystupuje i do vyšších poloh. Těžiště výskytu leží v rybničních pánvích a v úvalech větších řek.

Ekologie:
Vlhkomilný druh, který se vyskytuje v pobřežních křovinách a rákosinách, v přechodně zaplavovaných loukách, na březích rybníků a řek, v mokřadních olšinách, na lesních prameništích a mokřadech či ve vlhkých příkopech. Roste na minerálně bohatých, občas zrašelinělých půdách. Snáší občasné přeplavení. Je diagnostickým druhem porostů vysokých ostřic svazu Magnocaricion elatae a rákosin svazu Phragmition communis.

Hemikryptofyt, který kvete od června do září.

 

 

 

Literatura:

Chrtek J. (2000): Scutellaria L. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 571–575.

Křísa B. (1993): Scutellaria L. – In: Bertová L. & Goliášová K. (eds), Flóra Slovenska V/1, Veda, Bratislava, 205–212.