Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758 – veverka obecná

Čeleď: Sciuridae – veverkovití

Status: O, IUCN: NT, Bern III

Popis: Veverka obecná je až 30 cm velký hlodavec. Váha dospělého jedince se pohybuje okolo 200–500 g. Dobrým poznavacím znakem veverky od ostatních hlodavců je její huňatý ocas, který skoro stejně dlouhy jako celé tělo. Zadní končetiny jsou silné s dlouhými prsty a velkými drápy. Ušní boltce mají štetičku z prodloužených chlupů. Zbarvení veverky je značně proměnlivé. Barva srsti na hřbetu i hlavě je v odstínech černé až rezavé s množstvím přechodů v různých odstínech. Břicho je bělavé. V jednom vrhu můžeme najít rezavá i hnědá mlaďata. Rezavě zbarvení jedinci se vyskytují většinou v nižšších polohách, naopak v horských oblastech je zbarvení tmavé.

Rozšíření: Euroasijský druh. Výskytuje se od Britských ostrovů (včetně) až po Čínu, Sachalin a japonské ostrovy (Hokaidó).

V České republice se veverka vyskytuje po celém území, včetně městských aglomeracích. Dříve byla veverka lovena, dnes je druh celoročně hájený.

Biologie a ekologie: Stanoviště veverky obecné jsou velmi podobná. Obývá lesy všech typů, parky, zahrady, ale i hřbitovy.  Je to druh dobře přizpůsobený k životu v korunách stromů. Výborně šplhá a skáče. Veverka je druh s denní aktivitou (převážně ráno a v podvečer). Zimní období tráví spánkem ve svém hnízdě, to je umístěno v korunách stromů nebo v dutině. Hnízdo je většinou vystlané mechem, větvičkami nebo listím. Reprodukce probíhá obvykle dvakrát ročně. Nejprve na přelomu února a března, podruhé v květnu a červnu. Samice rodí 3-4 slepá mláďata. Po sedmi až osmi týdnech jsou již samostatná. Pohlavně dospělá jsou v příštím roce. Potravu si veverka obstarává hlavně na stromech, někdy i na zemi, tu však vynáší vzhůru na strom, kde ji konzumuje. Hlavními složkami potravy jsou semena jehličnatých a listnatých stromů, houby, pupeny, příležitostně i hmyz nebo ptačí vejce či mláďata. Před zimování si vytváří zásobu. Veverka se dožívá až 10 let. Žije samotářsky.

Ochrana: Veverka byla dříve lovným druhem. V posledních desetiletích však došlo k razantnímu úbytku všech evropských populací, a proto byla zařazena do Červených seznamů a začala požívat status zákonné ochrany. V současnosti se v Evropě šíří nepůvodní druh veverka popelavá, jež vytlačuje původní veverku obecnou. Tato americká veverka, jakož to potravní konkurent, tvoří problémy populacím hlavně na západě Evropy. Není vyloučené, že její šíření se projeví i na populace v ČR.

Literatura:

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!