Scenopinus fenestralis - žínělka okenní

1. 10. 2023 vytvořil Ondřej Machač

Scenopinus fenestralis (Linnaeus, 1758) – žínělka okenní

Čeleď: Scenopinidae – žínělkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 4–7 mm. Tělo je zploštělé. Hlava je poměrně velká širší než delší. Oči jsou hnědé s nevýraznou tmavou páskou. U samic jsou oči oddálené. Tělo je tmavé, zrnité s mírným bronzovým leskem, na zadečkou jsou bělavé proužky. Štítek je tmavý. Nohy jsou hnědočervené s tmavšími stehny. Křídla jsou v klidu složená přes sebe, mírně zahnědlá. Larvy jsou bělavé, protáhle červovitého tvaru.

 

Možná záměna: Záměna je možná s našimi dalšími žínělkami (Scenopinidae), v ČR 3 druhy. Od nich se liší mj. světlými kyvadélky a zdrsnělým čelem.

 

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen v mírném pásu Evropy a Střední Asie.

 

V ČR hojný druh, po celém území, od nížin do hor. Je to naše nejběžnější žínělka.

 

Biologie a ekologie: Žínělka okenní obývá různé lesní i nelesní biotopy, nejčastěji ji však nalezneme v okolí lidských sídel. Jak už napovídá její české jméno „okenní“, často na oknech nebo fasádách domů. Samičky kladou vajíčka do škvír ve zdech, trámech apod. Larvy jsou dravé a živí se larvami hmyzu (např. kožojedů nebo molů). S dospělci se můžeme v domech setkat po celý rok.

 

 

Literatura:

 

Bosák J., Čepelák S. & Dvořák L. (2013): Žínělkovití (Scenopinidae, Diptera) České republiky a Slovenska s poznámkami k středoevropským druhům. – Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, 305: 69–82.

 

Javorek V. (1967): Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. SPN Praha.