Scabiosa canescens - hlaváč šedavý

27. 11. 2021 vytvořil Václav Dvořák

Scabiosa canescens Waldst. et Kit. – hlaváč šedavý

Syn.: Scabiosa suaveolens Desf. ex DC. in Lamk.; Columbana canescens (W. et K.) J. et C. Presl; Asterocephalus suaveolens (Desf.) Wallr.; A. canescens (W. et K.) Kostel., A. virescens Opiz in Bercht. et Opiz

Čeleď: Dipsacaceae – štětkovité

Status: NT

 

Popis: Šedavě zelená bylina, s přímými, jednoduše až 2krát větvenými, hustě přitiskle chlupatými lodyhami, vysokými 15–60 cm. Listy přízemní růžice za květu často zaschlé, s čepelí celokrajnou; lodyžní listy peřenosečné, s úkrojky čárkovitými. Květenství je tvořené strbouly; zákrovní listeny čárkovité, kratší než květy, chlupaté; plevky hnědofialové; kališní štětiny světlé, žlutavé až rezavě hnědé. Koruny květů modrofialové, zřídka růžové a bílé, vonné.

 

Možná záměna: Od ostatních zástupců se pozná podle celokrajných listů přízemní listové růžice i celokrajných úkrojků jednoduše peřenosečných lodyžních listů, dále dle žlutavě až rezavě zbarvených kališních štětin.

 

Rozšíření: Druh nevelkého převážně středoevropského areálu, který se rozpíná od střední Francie po Rumunsko, na sever do jižních oblastí Skandinávie. Izolovaně roste v Malé Asii.

 

V České republice roste ve dvou oddělených arelách – v sz., stř. až východních Čechách a na střední a jižní Moravě s těžištěm výskytu v nižších nadmořských výškách termofytika, do středních poloh zasahuje ojediněle.

 

Ekologie: Druh otevřených, xerotermních porostů, keřnatých strání, lesních lemů, skal a světlých borů. Preferuje suché, minerálně bohaté, nejčastěji vápenité půdy, výjimečně je nalézán na pískách. Je součástí vegetace širokolistých trávníků sv. Cirsio-Brachypodion pinnati.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do konce září.

 

Ochrana a ohrožení: Hlaváč šedavý není řazen mezi zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu patří mezi druhy téměř ohrožené (NT), což odráží jeho topoklimaticky vyhraněný, ale lokálně početný výskyt.

 

 

Literatura:

 

Carlson S.E., et al. (2012): The historical biogeography of Scabiosa (Dipsacaceae): implications for Old World plant disjunctions. – Journal of Biogeography, 39: 1086–1100.

 

Štěpánek J. & Holub J. (1997): Scabiosa L. In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 536–542.