Samolus valerandi L. – solenka Valerandova

Čeleď: Primulaceae – prvosenkovité

Status: CR, §K, ČK

Popis: Sivozelená, lysá bylina. Lodyhy jednotlivé nebo po několika, duté, do 40 cm vysoké. Listy v přízemní růžici řapíkaté, kopisťovité; lodyžní listy kopisťovité až obvejčité, celokrajné. Květy stopkaté, v koncových hroznech, pětičetné; koruna bílá. Tobolka kratší než kalich.

Možná záměna: Nezaměnitelný taxon české květeny.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým, téměř kosmopolitním areálem, který zahrnuje mírný pás Severní Ameriky, Asie, jižní Afriku, jižní Austrálii, ale roste též v centrální Africe, Makaronésii a na Dálném východě. V Evropě má areál charakter euroasijsko-mediteránních druhů, roste zejména na pobřeží západní, sz. Evropy, Černého, Středozemního a Baltického moře. V evropském vnitrozemí je mnohem vzácnější.

V České republice historicky i v současnosti velmi vzácný druh vázaný pouze na teplé, nížinné oblasti sz. a středních Čech a jižní Moravy.

Ekologie: Solenka je obligátním halofytem rostoucím na zasolených půdách na loukách, v příkopech, na obnažených dnech a v rákosinách. Méně často se chová jako plevel v polích, v západní Evropě též v brakických vodách, ale též zplaněle ve spárách chodníků. Je součástí vzácné vegetace slaniskových trávníků sv. Juncion gerardii.

Vytrvalý, ale krátkověký hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do července.

Ochrana a ohrožení: Solenka Valerandova patří k nejvzácnějším rostlinám České republiky. Je tedy logicky zvláště chráněna v nejpřísnější kategorii kriticky ohrožených druhů. Stejný status má rovněž v Červeném seznamu. Z většiny již tak nepočetných lokalit vymizela, pravděpodobně vinou přímé destrukce stanovišť. Z Čech je dnes fakticky známa z jediné středočeské lokality, kde byla potvrzena po více než 20 letech a na jižní Moravě roste pouze na jednotkách lokalit. Lokality druhu jsou chráněny formou MCHÚ.

Poznámka: Z Evropy je udávána pouze nominátní subspecie. V Americe a na Dálném východu roste Samolus valerandi subsp. parviflorus. Druhové jméno získala solenka po francouzském botanikovi Dourez Valerandovi, který žil v 16. století.

Literatura:

Grulich V. & Čeřovský J. (1999): Samolus valerandi L. In: Čeřovský J. et al., Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR, vol. 5., Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava, 326.

Kovanda M. (2003): Samolus L. In: Hejný S. & Slavík B., Květena České republiky, vol. 3, 2. vydání, Academia, Praha, 275.

Špryňar P., Spilka J. & Veverková A. (2014): Solenka Valerandova (Samolus valerandi) znovu potvrzena v Čechách [Samolus valerandi again confirmed in Bohemia]. – Práce muzea v Kolíně, řada přírodovědná, 11: 45–54.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!