Salix alba L. - vrba bílá  

Syn.: Salix vitellina L., Salix alba subsp. caerulea (Sm.) Rech. f., Salix alba subsp. vitellina (L.) Arcang., Salix alba var. caerulea (Sm.) Sm., Salix alba var. calva G.F.W. Mey., Salix alba var. vitellina (L.) Stokes  

Čeleď: Salicaceae - vrbovité  

Status: běžný druh

Popis: Statný, až 30 m vysoký strom s přímým kmenem a metlovitě rozkladitou korunou. Borka je v mládí hladká, šedočerná, později podélně rozpraskaná. Letorosty jsou tenké, jemně přitiskle chlupaté, obvykle hnědavé. Listy jsou obvykle kopinaté až podélně kopinaté, na okraji ostře pilovité se zuby zakončenými žlázkou, na konci dlouze zašpičatělé, na bázi téměř klínovité, na rubu přitiskle hedvábitě chlupaté, na líci roztroušeně chlupaté. Palisty jsou opadavé, úzce kopinaté. Jehnědy jsou válcovité, na bázi s několika celokrajnými listeny. Samičí květy mají přisedlé, téměř lysé semeníky a dvouklanou bliznu, samčí květy 2 tyčinky s chlupatými nitkami. Tobolky jsou velmi krátce stopkaté až přisedlé, olysalé.

Možná záměna: Morfologicky (a na některých místech také preferencí stanovišť) poměrně podobným druhem je vrba křehká (Salix euxina, syn.: Salix fragilis auct.). Vrba bílá se od ní liší zejména nápadně hedvábitě chlupatým rubem listů či 2 nektáriovými žlázkami v samčích květech. Hojný kříženec těchto dvou druhů (Salix × fragilis L., syn.: Salix × rubens Schrank) má listy na rubu často roztroušeně chlupaté.

Rozšíření: Druh rostoucí v téměř celé Evropě, kromě severních částí. Na jih areál druhu zasahuje do Severní Afriky, na východ na západní Sibiř a do Malé Asie. Nevyskytuje se ve Skotsku, Skandinávii, Finsku a severnějších oblastech Ruska. Sekundární výskyt je udáván např. ze Severní Ameriky.

V ČR se přirozeně vyskytuje pravděpodobně jen v úvalech větších řek: v Polabí, Poohří, na dolních tocích Svratky, Dyje a Moravy (v případě posledního toku na sever přibližně po Olomouc) a dalších řek. Ve vyšších polohách byla a stále je poměrně často vysazována jako medonosná rostlina či větrolam na hrázích.

Ekologie: Teplomilnější druh rostoucí v lužních lesích a na okrajích tekoucích vod, vzácněji také v pískovnách, podél příkopů či cest. Vrbě bílé vyhovují písčitohlinité, na živiny bohaté, hluboké lužní půdy. Jakožto druh lužních lesů dobře snáší dlouhodobé zaplavení. Je diagnostickým druhem společenstev měkkého luhu svazu Salicion albae.

Makrofanerofyt, který kvete v dubnu a květnu, současně s rašením listů.

Význam: Vrba bílá má měkké a lehké dřevo, které se používá na výrobu celulózy či překližky. Větve se používají v košíkářství, kůra ve farmaceutickém průmyslu. Druh nachází uplatnění také jako půdoochranná či medonosná dřevina.

Kultivary: S. alba "Tristis" (převislé větve se žlutou borkou), S. alba "Vitellina" (větve normální se žlutou borkou).

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!