Rupicapra rupicapra - kamzík horský

22. 4. 2009 vytvořil

Rupicapra rupicapra (Linnaeus, 1758) – kamzík horský

Syn.: Capra rupicapra Linnaues, 1758

Čeleď: Bovidae – turovití 

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Kamzík horský je velký podobně jako koza, jen tělo a nohy jsou více svalnaté a robustnější. V kohoutku dosahuje velikosti 70–90 cm, tělo je dlouhé 90–105 cm. Velmi typickým znakem pro kamzíka jsou jeho vzpřímené a na koncích hakovitě zahnuté růžky. Dosahující velikosti od 10 do 20 cm, pyšní se jím obje pohlaví. Zbarvení se liší dle ročního období. Zatímco, v letní srst je rezavohnědá a krátká. Zimní srst je hustá a hnědočerná. Po celý rok se setkáme u kamzíka s nápadnou kresbou na hlavě, bílá maska s černou až hnědočernou páskou přes oko a nos. Břicho je vždy světlejší než hřbet. Hmotnost kamzíku se pohybuje, u dospělých jedinců, mezi 10–35 kg.

 

Možná záměna: Zaměnit jedince kamzíka za jiný druh je celkem nepravděpodobné, pokud uvážíme typický vzhled a biotop, ve kterém žije. Velmi dobrým poznávacím znakem jsou rohy, se svým typickým tvarem.

 

Rozšíření: Primárním areálem kamzíka horského jsou vysokohorské oblasti jižní a střední Evropy a Malé Asie (Alpy, Pyreneje, Tatry, Karpaty, Abruzzy a některá balkánská pohoří). V Evropě byl introdukován do ČR, Slovenka (Nízké Tatry), Francie, Německa a Švýcarska. Mimo evropský kontinet se můžeme s kamzíkem setkat i na exotickém Novém Zélandu, kam byl taktéž introdikován a zdomácněl.

 

V ČR se vyskytuje v několika izolovaných populacích. Dvě, navzájem oddělené, najdeme v severních Čechách (Lužické hory, Děčínská vrchovina). Poslední populace se vyskytuje na Moravě v Hrubém Jeseníku. Několik zaběhlých jedinců bylo zaznamenáno i v pohoří Rychlebských hor a Králického Sněžníku. V minulosti proběhly i nepovedené pokusy introdukce tohoto kopytníka, a to na Křivokátsko, do Krkonoš a na Liberecku a Karlovarsku.

 

Biologie a ekologie: Kamzík, jak už druhové jméno napovídá, je horským a vysokohorským druhem kopytníka. Původním biotopem kamzíka horského jsou vysokohorské louky a strmé skalnaté svahy. Sekundárním biotopem jsou pak lesní komplexy horských oblastí, ve kterých se také přizpůsobil k životu. Ve svém domovském areálu se vyskytuje i nad hranicí 3000 m n.m. V Lužických horách se naopak vyskytuje v nadmořské výšce jen 300–600 metrů, v Jeseníkách do 1400 m n.m. Samice se s mláďaty sdružují do tlup o velikosti 4–30 ks. Samci jsou samotáři. Kamzíci jsou schopni i přesunů na velké vzdálenosti. A to buď za potravou nebo jen za nepřizně počasí. Říje probíhá do listopadu do prosince. V této době svádějí samci boje o samice, které nejsou nijak nebezpečné. Samice na přelomu května a června rodí zpravidla jedno mládě. Mláďata jsou schopna hodinu či dvě po porodu následovat matku. Pohlavní dospělosti dosahují ve dvou letech života. Kamzíci se dožívají věku okolo 15-ti let. Potrava je složena hlavně z přízemních rostlin a horských dřevin. V zimě kamzíkům stačí jehličí, lišejníky a zbytky uschlé trávy.

 

Význam: Druh je využíván myslivecky, ale bez významějších chovatelských úspěchů. Problematický výskyt je v Jeseníkách, kde tento druh prokazatelně ničí původní subalpínské ekosystémy. Další rozšiřovaní populací po ČR je nežádoucí.  Nejlepším řešení pro zachování subalpínskch ekosystémů by bylo všechny jedince na území ČR odlovit. Lovný druh zvěře, doba lovu od října do konce listopadu.

 

Taxonomická poznámka: V ČR jde o nepůvodní druh dovezený z Alp. Na Slovensku se vyskytuje původní poddruh kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica).

 

 

Literatura:

 

Anděra M. & Gaisler J. (2012): Savci České republiky. Academia Praha.