Rhynocoris annulatus - zákeřnice tmavá

5. 9. 2016 vytvořil Stanislav Rada

Rhynocoris annulatus (Linnaeus, 1758) – zákeřnice tmavá

Syn.: Rhynocoris annulipes

Čeleď: Reduviidae – zákeřnicovití

Status: běžný druh

 

Popis: Poměrně velká ploštice o délce těla 12–15 mm. Základní zbarvení těla je černé s červenými skvrnami na nohou a okolo zadečku. Celé tělo je drobně ochlupené. Ze značně protáhlé hlavy vybíhá mohutný bodavý sosák. Štít se skládá z menší přední části a větší zadní části. Na hřbetě jsou složena křídla, bočně zpod nich vyčnívá červenočerně zbarvené konexivum.

 

Možná záměna: Příbuzná zákeřnice červená (Rhynocoris iracundus) se liší zejména zbarvením. Na jejím těle převažuje červená barva nad černou. Zákeřnice domácí (Reduvius personatus) je celá černá.

 

Rozšíření: Druh rozšířený prakticky v celé Evropě, na sever až do Skandinávie a Pobaltí. Chybí na Britských ostrovech a v Řecku. Na východ je rozšířen přes západní a jižní Rusko po Sibiř a Kazachstán.

 

V České republice po celém území, avšak spíše nehojně a v malých počtech.

 

Biologie a ekologie: Zákeřnice tmavá se vyskytuje v širokém spektru biotopů, od suchých po vlhké. Není tak teplomilná jako známější zákeřnice červená. Nejčastěji je nalézána na okrajích lesů, lesních pasekách a v křovinách. Dospělci se pohybují na dřevinách a na bylinách, nymfy žijí převážně na povrchu země. Dospělci se vyskytují od května do srpna, nejhojněji v červnu. Kladení vajíček probíhá v červnu a červenci, nymfy se líhnou v srpnu a září. Odrostlé nymfy přezimují v drnech, opadance nebo pod kameny. V teplejších oblastech se může stát, že nymfa dokončí vývoj již na podzim, pak přezimuje dospělá zákeřnice. Všechny zákeřnice jsou dravé, kořist probodávají mohutným sosákem a poté vysávají. Zákeřnice tmavá loví nejčastěji různé housenky, housenice a larvy brouků. Bodnutí zákeřnice může být bolestivé i pro člověka.

 

 

Literatura:

 

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

 

Stichel W. (1960): Illustrierte Bestimmungstabellen der Wanzen. II. Europa. (Hemiptera Heteroptera Europae). Vol. 3. Selbstverlag, Berlin-Hermsdorf.

 

Wachmann E., Melber A., Deckert J. (2006): Wanzen. Band 1: Dipsocomorpha, Nepomorpha, Gerromorpha, Leptopodomorpha, Cimicomorpha (Teil 1). Goecke & Evers, Keltern.