Rhodeus amarus (Bloch, 1782) - hořavka duhová

Řád: Cypriniformes - maloostní, čeleď: Cyprinidae - kaprovití

Status: NT, IUCN: LC

Popis: Hořavka duhová je drobná kaprovitá ryba. Dorůstá do velikosti 75 mm a hmotnosti do 7 g. Tělo hořavky je z boků zploštělé a je kryté relativně velkými šupinami. Postranní čára je krátká (max. do 8 šupin), ústa jsou drobná, požerákové zuby jsou v jedné řadě. Hřbetní ploutev nasedá těsně za pomyslnou kolmicí ploutví břišních. Zbarvení těla je zvláště u samců v době reprodukce velmi pestré. Hřbet těla je šedozelený až stříbřitý, boky jsou stříbřité, břicho žlutavé. Nápadný je modrý pruh, který začíná uprostřed těla (přibližně pod hřbetní ploutví) a pokračuje až k ocasní ploutvi a postupně se rozšiřuje. Břišní výstelka je černá. Ploutve jsou žlutavé. V době tření jsou pak boky samců hořavek zbarvené do červenofialové, za skřelemi na bocích těla je tmavá skvrna. Hřbetní a řitní ploutve jsou červené s černým orámováním. Nápadná je také třecí vyrážka nad ústy. Samičku v době tření poznáme podle výrazně prodloužené močopohlavní bradavky, která se prodlužuje do formy kladélka.

Možná záměna: Nezaměnitelný druh, hlavně v době tření.

Rozšíření: Hořavka duhová je rozšířena převážně ve východní části západní Evropy, ve střední a východní Evropě. Během historie byla také introdukovaná do spousty oblastí, např. Francie, Pobaltí, Postsovětské republiky až po Kaspické moře.

V České republice osidluje pomalu tekoucí vody v povodí Labe, Odry i Moravy.

Biologie a ekologie: Hořavka duhová vyhledává stojaté a pomalu tekoucí vody, rybníky, poloprůtočná a mrtvá ramena nebo zavodňovací kanály. Je to bentopelagický druh, jehož výskyt je vázán na přítomnost mlžů. Hořavky jsou mrštné, žijí v hejnech a vyznačují se značnou věrností k místu, kde žijí. Hořavka je náš jediný ostrakofilní druh, tedy ten, který klade jikry do žaberních dutin živých sladkovodních mlžů. Tření předchází složitý rituál, kdy se samec dvoří samici. Během této akce si samec vyhlédne vhodného mlže a považuje jej za své teritorium, které střeží. Samice pak pomocí kladélka klade jikry na žaberní lístky mlže přes jeho vyvrhovací sifon. Jikry jsou vypuzovány pomocí moči. Spermie vnikají do mlže stejnou cestou a vajíčka oplodňují uvnitř. Tření hořavek probíhá od dubna do srpna. Vzhledem ke speciálnímu systému rozmnožování nemá samice velký počet jiker (asi 200) jako je tomu u jiných druhů. Hlavní složkou potravy jsou zelené a vláknité řasy, rozsivky a rostlinný detrit.

Literatura:

Freyhof J. & Kottelat M. (2008): Rhodeus amarus. The IUCN Red List of Threatened Species 2008: e.T135635A4167105.

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. - ČSOP Vlašim, Vlašim.

Lusk S., Hanel L., Lojkásek B., Lusková V. & Muška M. (2017): Červený seznam mihulí a ryb České republiky. Příroda 34: 51-83.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!