Rhabdomiris striatellus (Fabricius, 1794) – klopuška žíhaná

Syn.: Calocoris ochromelas (Gmelin, 1789); Calocoris quadripunctatus (Villers, 1789); Calocoris striatellus (Fabricius, 1794)

Čeleď: Miridae – klopuškovití

Status: běžný druh

Popis: Tělo o délce 7–8 mm je podlouhle oválné a jako u všech klopušek slabě sklerotizované a tudíž poměrně křehké. Čtyřčlánková tykadla jsou téměř tak dlouhá jako tělo. Zbarvení těla je žluté až hnědožluté s kontrastní černou kresbou, nohy jsou zbarveny hnědě až červeně (zejména zadní stehna bývají červená, s příčným světlým proužkem uprostřed).

Možná záměna: Záměna je možná s méně běžnou klopuškou velkou. Ta je větší (9,5–11,5 mm) s podlouhlejším (méně oválným) tělem. Dále se liší černou hlavou (klopuška žíhaná má hlavu hnědožlutou, nikdy ne celou černou) a odlišně zbarveným cuneem (= trojúhelníkové pole na vnější straně zadní části obou polokrovek). Zatímco klopuška žíhaná má cuneus žlutý až hnědožlutý s černou špičkou, klopuška velká jej má celý žlutý nebo oranžový.

Rozšíření: Jedná se o palearktický druh rozšířený v celé Evropě a dále na východ přes střední Asii až po Čínu a Koreu.

V ČR je klopuška žíhaná hojná v nižších až středních polohách. Vyskytuje se v oblastech, kde rostou duby.

Biologie a ekologie: Klopuška žíhaná je vázaná na duby (Quercus sp.), kde se živí sáním na jejich květenstvích (jehnědách). Přezimujícím stádiem jsou vajíčka, ze kterých se v dubnu líhnou nymfy. Dospělci se vyskytují v květnu až červnu. Nymfy se živí výhradně sáním šťáv z mladých jehněd nebo jiných svěžích částí dubů. Dospělci přijímají i živočišnou potravu – vysávají např. mšice a další drobné bezobratlé – a mohou být nalézáni i mimo duby, zpravidla však v jejich blízkosti.

Literatura:

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!