Pyronia tithonus - okáč lipnicový

5. 5. 2016 vytvořil Stanislav Rada

Pyronia tithonus (Linnaeus, 1771) – okáč lipnicový 

Syn.: Maniola tithonus (Linnaeus, 1771)

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: RE

 

Popis: Rozpětí křídel 36–42 mm. Lícová strana křídel je zbarvena oranžovohnědě se širokým hnědým lemem po okrajích. Při horním rohu předního křídla je velká černá skvrna se 2 bílými očky uvnitř. Rub předních křídel je zbarven stejně jako líc (včetně oček). Rub zadních křídel je hnědý s nevýraznou světlou kresbou a drobnými bílými skvrnkami. Obě pohlaví jsou zbarvena velmi podobně s tím, že samci mají na líci předních křídel navíc tmavý voničkový pruh. Housenka má tvar těla typický pro okáče se dvěma výrůstky na konci zadečku. Zbarvena je světle hnědě s tmavým pruhem na hřbetní straně.

 

Možná záměna: Podobnými druhy jsou velmi hojný okáč luční (Maniola jurtina) a vzácný okáč šedohnědý (Hyponephele lycaon). Okáč lipnicový se od nich liší 2 bílými očky v černé skvrně na předním křídle (na rozdíl od jediného očka) a celkově pestřejším zbarvením.

 

Rozšíření: Druh rozšířený v severozápadní Africe, západní a jižní Evropě. Od Pyrenejského poloostrova a jihu Britských ostrovů přes Francii, Benelux, Německo, severní Itálii, Maďarsko a Balkán až po západ Turecka. Areál druhu ve střední Evropě v minulosti sahal více na východ (Polsko, Česko, Slovensko), ale během posledních 100 let prodělal rapidní ústup k západu (příčiny nejsou známy). V současné době se opět šíří na východ, což je patrné zejména v Německu.

 

V ČR byl tento druh vždy vzácný a panovaly dohady, jestli se jedná o původní druh naší fauny (i přes to, že historické lokality navazovaly na jeho výskyt v Německu a Polsku). Jsou známy ojedinělé nálezy z Čech i Moravy z 19. a první poloviny 20. století. Poslední nález v roce 1945 z okolí Brna, od té doby na našem území vymřelý. Vzhledem k současné expanzi druhu v Německu je však možné jeho opětovně objevení i v Česku.

 

Biologie a ekologie: V Německu obývá okáč lipnicový vlhké, ale teplé okraje lesů, křoviny či živé ploty.

Vývoj je jednogenerační, motýli létají od července do srpna. Pro termoregulaci motýlů i pro kladení vajíček je důležitý polostín vytvářený křovinami. Vajíčka jsou kladena jednotlivě na listy trav. Housenky se živí různými travami, např. kostřava červená (Festuca rubra), jílek vytrvalý (Lolium perene) nebo psineček rozkladitý (Agrostis capillaris). Žerou v noci, přes den se ukrývají v drnech. Po přezimování housenky pokračují v žíru a kuklí se v červnu.

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.