Pseudeuophrys erratica (Walckenaer, 1826) – skákavka kmenová

Čeleď: Salticidae – skákavkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla je 3–5 mm (hlavohruď 1,8–2,5 mm). Hlavohruď je tmavě hnědá s kresbou ze zlatavých a bílých chloupků, v zadní části patrný světlý proužek. Kolem očí jsou oranžové chloupky a nad předníma očima je světlá páska. Zadeček je oválně vejčitý, tmavě hnědý s tmavšími i světlejšími skvrnami. Samci jsou tmavší než samice a mají kontrastnější zbarvení. Nohy jsou žlutohnědé s tmavým kroužkováním, u samců jsou tmavší. Makadla samice jsou světlá, u samců s černým posledním článkem.

Možná záměna: Záměna je možná s našimi dalšími druhy rodu Pseudeuophrys (v ČR 3 druhy). Skákavka zední (P. lanigera) má na zadečku výraznější světlý proužek a vzácná skákavka stepní (P. obsoleta) je obvykle tmavší a obývá stepní biotopy. Spolehlivé určení je podle kopulačních orgánů. V Evropě se vyskytují ještě další čtyři skákavky rodu Pseudeuophrys.

Rozšíření: Holarktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie, zavlečena byla do Severní Ameriky.

V ČR hojný druh, roztroušeně po celém území od nížin do podhůří, nejvíce však ve středních polohách. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Skákavka kmenová obývá zejména osluněné okraje listnatých i jehličnatých lesů, lesní paseky a světliny. Žije zejména na kmenech stromů s popraskanou kůrou (např. borovice), často na kmenech porostlých lišejníky, kde je díky zbarvení dokonale maskovaná, méně často také na skalách a na zemi. Aktivní je ve dne, zvláště za slunečného počasí, kdy hbitě lozí po kůře a loví drobný hmyz. Zimuje pod kůrou stromů v pavučinovém zámotku. S dospělci se setkáme od dubna do září.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. 2002: Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!