Populus tremula - topol osika

16. 10. 2008 vytvořil Filip Trnka

Populus tremula L. – topol osika  

Syn.: Tremula vulgaris Opiz, nom. inval.; osika obecná  

Čeleď: Salicaceae – vrbovité

Status: běžný druh

 

Popis: Listnatý, opadavý, dvoudomý strom dosahující výšky 15–35 m, typický svou výmladkovostí. Kmen přímý; borka v mládí hladká, šedozelená, později rozpraskaná, černošedá. Letorosty lysé, lesklé. Koruna řídká. Pupeny dlouze zašpičatělé, jemně lepkavé. Listy na dlouhém zploštělém řapíku (proto se i v sebemenším větru chvějí), čepele okrouhle vejčité, 3–12 cm dlouhé, vroubkované až zubaté, v mládí pýřité, na rubu namodralé, na podzim se zbarvují do žluté až červené. Jehnědy husté, 6–10 cm dlouhé. Plodem je tobolka.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým euroasijským areálem rozprostřeným v subarktickém až meridionálním pásmu. V Evropě se vyskytuje téměř po celém kontinentu s výjimkou jižních částí Pyrenejského poloostrova. Osika dále zasahuje do sz. Afriky, kde izolovaně roste ve Vysokém Atlasu, Malé Asie a na Blízký východ.

 

V Česku roste po celém území od nížin po horní hranici lesa s největší frekvencí ve středních polohách.

 

Ekologie: Patří mezi pionýrské druhy dřevin osídlující rozmanitá stanoviště. Je součástí světlých lisnatých lesů, lesních lemů, pasek, křovin a remízů. Brzy osidluje spáleniště, haldy, rekultivované výsypky a jiná sekundární, člověkem ovlivněné biotopy. Preferuje čerstvě vlhké, na živiny bohaté, hlinitopísčité půdy, dobře snáší vysokou hladinu podzemní vody, stejně tak je druhem mrazuvzdorným.

 

Fanerofyt s fenologickým optimem kvetení od března do dubna.

 

Význam: Osika se vysazuje do větrolamů, z topolů má nejkvalitnější, bílé až nažloutlé dřevo. Má rovněž zahradnický potenciál, pěstuje se v několika kultivarech, např. P. tremula 'Erecta', P. tremula 'Pendula'.

 

Zajímavost: Podle legend je osika ochráncem před strachem z temnoty a neznáma. Keltové si proto vyráběli štíty právě z osik.

 

 

Literatura:

 

Chmelař J. & Koblížek J. (1990): Populus L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds): Květena České republiky 2, Academia, Praha, 489–495.