Polygala serpyllifolia J. Hose – vítod douškolistý

Syn.: Polygala serpyllacea Weihe; P. depressa Wenderoth; P. badensis Spenner; P. lioranii Jordan de Puyfol; P. mutabilis Dumort

Čeleď: Polygalaceae – vítodovité

Status: EN, §K

Popis: Drobná rostlina s tenkou, poléhavou, obvykle lysou, větvenou lodyhou, vysoká 5–25 cm. Dolní listy vstřícné a opadavé, střední a horní listy střídavé, podlouhlé, delší než spodní. Květenství je chudokvětý hrozen s maximálně 8 květy. Květy jsou zbarveny světle až blankytně modře; listeny vejčité, stejně dlouhé jako listence. Kališní lístky krátké, křídla zašpičatělá, bělavá až namodralá, s vyniklou žilnatinou a bohatě řaseným hřebínkem. Plodem jsou tobolky.

Možná záměna: Připadá v úvahu především s druhy z komplexu vítodu obecného (Polygala vulgaris agg.), od kterých se liší poléhavým vzrůstem, vstřícně postavenými listy, větvenou lodyhou s přerůstajími sterilními lodyhami a blankytně zbarvenými květy.

Rozšíření: Evropský druh s výraznou subatlantskou tendencí rozšířený především v západní Evropě. Nejjižnější lokality zahrnují severní část Iberského poloostrova a severní Itálii. Západní hranice výskytu leží na Britských ostrovech, na severu zasahuje do jižního Norska. Izolovaně se vyskytuje např. v Grónsku a na Faerských ostrovech. Východní hranice areálu zahrnuje Českou republiku a Bavorsko.

Z území Česka je znám zhruba z 10 lokalit především z Krušných hor, Halštrovské pahorkatiny, nově z Třeboňské pánve. Historicky je udáván rovněž ze Žďárských vrchů, kde je považován za vyhynulý druh. Lokality se nachází v oreofytiku a v chladných oblastech mezofytika v submontánním až montánním stupni.

Ekologie: Druh striktně rostoucí na kyselých, acidofilních a dobře osluněných stanovištích zahrnující rozvolněná stanoviště vlhkých luk, trávníků, pastvin, písčin či vřesovišť. Nalezneme ho i na okrajích lesních cest a jiných antrogenních stanovištích. Preferuje půdy vlhké a chudé na živiny. Je součástí vegetace sv. Violion caninae.

Vytrvalý hemikryptofyt s optimem kvetení od konce května do června.

Ochrana a ohrožení: Vítod douškolistý je řazen mezi kriticky ohrožené druhy ve výhlášce, v Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin patří do kategorie druhů ohrožených (EN). Jedná se o významný prvek subatlantské flóry, na pokraji svého areálu. Populace jsou obvykle chudopočetné, spontánně vznikající a výskyt může být pouze přechodného charakteru. Druh už celkovým počtem lokalit zasluhuje odpovídající ochranu, dnes jsou totiž čím dál vzácnější i jeho přirozená stanoviště.

Literatura:

Kirschner J. (1997): Polygala L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 242–252.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!