Polycnemum majus - chruplavník větší

12. 8. 2022 vytvořil Václav Dvořák

Polycnemum majus A. Braun – chruplavník větší

Syn.: Polycnemum speciosum Švestka

Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité

Status: CR

 

Popis: Bylina s odspodu větvenou poléhavou nebo vystoupavou lodyhou, v mladších částech krátce kadeřavě chlupatou, dlouhou 5–25 cm. Listy šídlovité, ve střední části širší než 0,7 mm, šikmo odstálé nebo přitisklé, tuhé, pichlavé. Listeny ve střední části až 9krát delší než okvětní lístky; listence zřetelně delší než okvětí, s protaženou špičkou. Plodem jsou nažky delší 1,3 mm.

 

Možná záměna: Ostatní chruplavníky (historicky) známé z našeho území mají listence kratší nebo zdéli okvětí a listy ještě tenčí, ve střední části užší 0,6 mm.

 

Rozšíření: Euroasijský areál druhu se rozprostírá od západní Evropy po Střední Asii. Roste též v Malé Asii a na Kavkaze. Jako adventivní druh je znám ze Severní Ameriky.

 

V České republice je výskyt tohoto druhu vázán na nížinné oblasti termofytika a přiléhající části mezofytika. Těžiště výskytu se nachází v teplejších pahorkatinách, jen výjimečně se historicky v některých oblastech vyskytoval hojněji (střední Čechy, jižní Morava), jinak byl vždy vzácným druhem. Lokality nepřekračují 450 m n. n.

 

Ekologie: Druh otevřených, nezapojených, výhřevných stanovišť, jako jsou výslunné stráně, okraje polí a úhory, též na místech sekundární povahy, jako jsou náspy komunikací a rudiště. Preferuje písčité a štěrkovité půdy, podklady s převážně bazickou reakcí. Je součástí jednoleté ruderální vegetace narušovaných půd sv. Salsolion ruthenicae.

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

Ochrana a ohrožení: Chruplavník větší není veden mezi zvláště chráněnými druhy, ale v Červeném seznamu cévnatých rostlin je řazen mezi druhy kriticky ohrožené (CR), což odpovídá dramatickému ústupu druhu a tedy současnému nízkému počtu lokalit. Ohrožení spočívá v přímé destrukci biotopů a v zarůstání lokalit. Vzhledem k velikosti rostliny lze předpokládat objevení lokalit nových nebo potvrzení výskytu i na historicky poměrně starých lokalitách.

 

 

Literatura:

 

Jacobs A. & Jacobs S. (2019): Rediscovery of Polycnemum majus (Amaranthaceae) in Belgium due to a 152 year old herbarium specimen. – Dumortiera, 114: 3–7.

 

Kocián P. & Hlisnikovský D. (2021): Polycnemum majus. – In: Dančák M. & Kocián P. [eds], Zajímavé botanické nálezy z regionu severní Moravy a Slezska XV., Acta Musei Silesiae, Scientiae Naturales 70: 253–254.

 

Tomšovic P. (1990): Polycnemum L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 215–219.