Poecile palustris (Linnaeus, 1758) – sýkora babka

Syn. Parus palustris Linnaeus, 1758

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Paridae – sýkorovití

Status: IUCN: LC

Popis: Sýkora babka je drobný pěvec, o něco menší než vrabec, dorůstá do velikosti 11-12 cm, rozpětí křídel měří 18-19 cm. Dospělý jedinec váží 9-12 gramů. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Na hlavě je výrazná černá čepička, která končí až v oblasti šíje a je kontrastní k šedobílým stranám hlavy a krku. Na bradě a horním hrdle má babka malou černou skvrnu, která je ostře ohraničená. Hřbet je šedohnědý, častěji více do šeda. Spodní strana těla je šedobílá s okrovým nádechem na bocích. Svrchní křídelní krovky a letky jsou šedohnědé. Letky mají zpočátku světlejší vnější lemy. Zobák je krátký a černý, nohy jsou tmavé. Vábení je pronikavé, zpěv flétnový (k poslechu zde).

Možná záměna: Velmi podobným druhem je sýkora lužní (Poecile montanus). Jejich determinace není jednoduchá a je nezbytné postupovat podle kombinace různých znaků. Tím nejdůležitějším je hlas, bez hlasových projevů determinace velmi složitá. Sýkora babka má typický vysoký hlas, k poslechu zde. Naopak sýkora lužní vydává důrazný, hlasitý a plný hlas, k poslechu zde. Mezi morfologické znaky sýkory babky můžeme pak zařadit leskle černé temeno hlavy, menší bílé příuší, úhledný černý podbradek a chybějící světlé křídelní pole. Zobák babky je u kořene pod nozdrami světlejší. Naopak sýkora lužní se vyznačuje „býčí šíjí“ tedy na pohled silnějším krkem, bílé příuší zasahuje až do týla. V těchto místech je černá čepička oproti babce velmi úzká. Černá skvrna na podbradku není ostře ohraničená a světlé lemy ramenních letek a vnitřních loketních letek vytvářejí světlé křídelní pole.

Rozšíření: Euroasijský druh sýkory, který tvoří na těchto kontinentech dvě oddělené arely. V Evropě je rozšířen po celém území od severního Španělska až po pohoří Ural v Rusku. Ve Skandinávii a Rusku pouze v jižních oblastech, úplně chybí ve Finsku, Irsku, severním Skotsku, na jihu pak v jižním Turecku, Peloponésu a Portugalsku. V Asii je pak rozšířen od severozápadního Mongolska a jižní Sibiře až k ostrovu Sachalin a na severní Japonské ostrovy (Hokkaidó). Na jihu zasahuje na Korejský poloostrov a na východní pobřeží centrální Číny (až k Šanghaji).

V České republice je sýkora babka rozšířena po celém území, místy je však vzácná nebo chybí.

Biologie a ekologie: Sýkora babka se vyskytuje převážně v listnatých lesích nižších poloh, ale také ve stromových porostech podél řek a rybníků, v zahradách, parcích a sadech. Všechna tato místa musí být v dostupné vzdálenosti od lesních komplexů. Babka je ve střední Evropě stálý druh, pouze ptáci ze severních oblastí areálu výskytu táhnou na krátké vzdálenosti na jih. Hnízdění probíhá jednotlivě a v hnízdním okrsku se pár zdržuje celoročně. Tok i páření páru probíhá na stromě. Hnízdo je v dutinách kmenů a silnějších větví, pařezech nebo uměle instalovaných budkách. Hnízdo je umístěno nejčastěji ve výšce do čtyř metrů nad zemí. Hnízdo staví pouze samice a to za použití mechu, lišejníků, trávy, chlupů a srsti, Ve snůšce bývá osm až devět vajec. Hnízdění probíhá jednou až dvakrát do roka. Na vejcích sedí pouze samice, kterou samec krmí po celou dobu hnízdění. Samice sedí na vejcích v průměru dva týdny. Dalších 14 dní trvá krmení mláďat na hnízdě. Mláďata pohlavně dospívají po jednom roce života. Potrava sýkory babky je tvořena z části živočišnou a z části rostlinou složkou. Živočišnou složku tvoří hlavně hmyz a jeho vývojová stádia (hlavně motýli a brouci), dále pavouci nebo škvoři. Rostlinná složka se skládá ze semen lesních dřevin a semen další rostlin (bodlák, pcháč, chrpa, slunečnice a další). Rostlinná složka hraje velmi významnou roli ve složení potravy babky.

Literatura:

BirdLife International (2017): Poecile palustris (amended version of 2016 assessment). The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T22735995A118837418.

Cepák J. a kolektiv (2008): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. - Aventinum, Praha.

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Vinicombe K., Harris A., Tuckerová L. (2016): Příručka k určování ptáků se zaměřením na podrobný popis snadno zaměnitelných druhů. - Ševčík, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!