Podarcis muralis - ješterka zední

30. 3. 2011 vytvořil

Podarcis muralis (Laurenti, 1768) - ještěrka zední

Řád: Squamata - šupinatí, čeleď: Lacertidae - ještěrkovití

Status: KO, CR, IUCN: LC, Bern II, HD IV

 

Popis: Ještěrka zední je 16-25 cm velký plaz. Hlava je stejně jako tělo plochá s protáhlým zašpičatělým čenichem. Ocas a končetiny jsou štíhlé a dlouhé. Za okem se nachází výrazně větší štítek než jsou okolní (massetericum). Zbarvení přechází z odstínů šedé do hnědé. Hřbet má výrazné síťování. Zbarvení břicha je dosti variabilní, u mladých jedinců je břicho krémové až jemně okrové, u starších jedinců naopak až sytě cihlově červené. Nepravidelně se také na břichu vyskytují černé skvrny. Samec a samice jsou zbarveni velice podobně. U dospělých samců jsou velmi nápadné modré skvrny na bocích těla, jež se mohou vzácně vyskytnout i u samic.

 

Možná záměna: Záměna ještěrky zední v našich zeměpisných podmínkách není častým jevem, avšak prvotní záměna pozorovaných jedinců za ještěrku živorodou (Zootoca vivipara) způsobila, že je tento druh z území ČR udáván až od roku 1998. Mezi těmito druhy existuje několik dobrých morfologický i ekologických rozdílů. Jedním z nich je při bližším ohledání jedinců již zmiňované massetericum. Ještěrka zední je druh schopný obývat kolmé stěny lomů nebo zdi budov (dobře šplhá) a preferuje výhřevná stanoviště.

 

Rozšíření: Evropský druh plaza. Hlavním těžištěm výskytu druhu je jižní a západní Evropa (Španělsko, Francie, Německo, Švýcarsko, Itálie, státy bývalé Jugoslávie, Maďarsko, Slovenko, ČR, Rakousko, Řecko, Bulharsko, Rumunsko a také severo-západní pobřeží Turecka. Nejsevernější lokality se nacházení v Německu a na hranicích Beneluxu.

 

Z České republiky je ještěrka zední udávána až od roku 1998 a to ze Štramberka (okr. Nový Jičín). Historické záznamy však ukazují, že zde byla pozorována již mnohem dříve. Již v roce 1955 Štěpánek uvádí podivnou populaci ještěrky živorodé, chovající se jako ještěrka zední. Tato mylná determinace je však dlouhou dobu akceptována. Jiné historické záznamy pocházejí z Bílých Karpat, zde však jde zřejmě o lokality na území Slovenska (ca 5 km od hranic s ČR). Další prameny uvádějí tento druh z oblasti Znojemska a NP Podyjí. Dnes je potvrzeno, že se zde ještěrka zední nevyskytuje. V současnosti byla ale objevená nová lokalita na střední Moravě (Grygov - okr. Olomouc). Populace zde je s největší pravděpodobností nepůvodní a byla na lokalitu introdukována. Ojedinělé nálezy jedinců pocházejí i z jiných částí Moravy, lze však předpokládat, že se nejedná o stálé populace, ale pouze uniklé jedince z chovů. Jedinou autochtonní lokalitou v ČR tak zůstává okolí Štramberka.

 

Biologie a ekologie: Ještěrka zední je druh obývající převážně skalní stepní výchozy (ať už vápencové či jiného horninového složení), také otevřenou krajinu. Jako sekundarní biotopy slouží této ještěrce zříceniny hradů, zbytky zdí a zídek, železniční náspy nebo neošetřené vinice. Jde převážně o teplomilný druh (hlavně v severních částech areálu obývá ty nejteplejší oblasti) se striktní denní aktivitou. Nadmořská výška není určujícím faktorem, výskyt druhu ale doložen jak z přímořských letovisek tak z Alp (ca 2500 m n.m.). Jak je známe, velmi dobře šplhá po příkrých skalních stěnách. V případě slunečného počasí lze ještěrku zastihnout již od února po listopad. Jsou však známé i aktivace v zimě. Po ranním opuštění úkrytu se ještěrka zední slunní a posléze aktivně loví potravu. K páření dochází od dubna do června. Samice klade průměrně 5 vajec přibližně měsíc po oplodnění. K reprodukci může dojít i dvakrát za rok. Vajíčka jsou kladena do štěrbin skal, nor či pod kameny. U toho druhu je v jarních měsících známa i výrazná migrace (byly zaznamenáni jedinci pohybující se v lese i několik km od skalních biotopů). Potravou pro ještěrku zední jsou mouchy, brouci, pavouci či jiní členovci. Jsou známé i případy kanibalismu.

 

Ohrožení a ochrana: Autochtonní populace na Štramberku je dle vědeckých poznatků stabilní a nehrozí ji zánik. Důležité je však dbát na to, aby lokalita nebyla člověkem narušována (těžba, horolezectví). Další nepříznivý vliv na populace může mít sukcesní zarůstání lomů, kde se vyskytuje. Také odchyty pro chovatelské účely by vedly k oslabení populace. Lokalita Horní Kamenárka je dnes již územně chráněna a samotný druh je chráněn zákonem. Lze tedy předpokládat, že druhu nehrozí vymizení.