Poa remota - lipnice oddálená

18. 6. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Poa remota Forselles – lipnice oddálená
Syn.: Poa hybrida Gaudin; Glyceria norvegica Sommer.; G. remota (Forselles) Fr.; Hydropoa remota (Forselles) Dumort.; Molinia remota (Forselles) Hartm.; Panicularia remota (Forselles) Kuntze; Poa asiaeminoris H. Scholz & Byfield; Poa chaixii var. remota (Forselles) K. Richt.; Poa sudetica var. remota (Forselles) Fr.
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Status: C3

 

Popis: Trsnatá, žlutavě zelená, lysá tráva dorůstající výšky až 1,5 m. Čepel listů široká 4-8 mm, na vrchu s kápovitou špičkou. Bazální listové pochvy jsou výrazně zploštělé. Jazýček je zaokrouhlený, celokrajný nebo jemně vroubkovaný. Květenstvím je řídká lata s tenkými, dlouhými, obloukovitými větévkami. Klásky jsou 2-4květé; plevy úzce kopinaté, na žilkách drsné; pluchy mají na bázi chomáček chlupů.

 

Možná záměna: Druh dobře rozpoznatelný, který lze zaměnit snad pouze s lipnicí širolistou (Poa chaixii), která má širší listovou čepel, jazýček uťatý a brvitý, latu hustší se silnějšími větévkami; plevy jsou hladké a pluchy bez vlnatých chlupů.

 

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem s centrem výskytu v S a SV Evropě zhruba po Ural. Ve střední Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě, stejně jako v oblasti východně od Krymu a východně od Uralu.

 

V České republice má druh těžiště rozšíření ve vyšších polohách příhraničních pohoří a na Vysočině. Hojně se vyskytuje v Beskydech a Jeseníkách, odkud je nezřídka splavován do nižších poloh. Téměř chybí na J a JZ Moravě a ve středních Čechách.

 

Ekologie: Roste na vlhkých až podmáčených stanovištích v listnatých lesích, v pobřežních křovinách, v luzích a na prameništích. Je součástí řady typů vegetace jako je vegetace vlhkých narušovaných půd as. Junco inflexi-Menthum longifoliae nebo horské nitrofilní vegetace as. Rumicetum alpini.

Hemikryptofyt s fenologickým optimem od května do července.

 

Ochrana a ohrožení: Lipnice oddálená nepatří mezi zvláště chráněné druhy. V Červeném a černém seznamu je řazena v kategorii druhů ohrožených.

 

 

Literatura:


Kočí M. (2009): Rumicion alpini Scharfetter 1938. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, Academia, Praha, p. 375-378.


Stace C. (2010): New flora of the British Isles Plastic cover. – Cambridge university press, 3rd edition.