Pipistrellus pygmaeus - netopýr nejmenší

29. 12. 2021 vytvořil Zdeněk Mačát

Pipistrellus pygmaeus (Leach 1825) - netopýr nejmenší

Řád: Chiroptera - letouni, čeleď: Vespertilionidae - netopýrovití

Status: SO, LC, IUCN: LC, HD IV, Bonn II, Bern II, Eurobats

 

Popis: Jak už české i vědecké jméno napovídá, netopýr nejmenší patří mezi nejmenší evropské druhy netopýrů. Dospělý jedinec měří jen 25-45 mm, délka předloktí je dlouhá 27,5-32 mm a váha pouhých 4-7 gramů. Zbarvení dospělých jedinců jsou světle hnědé, ušní boltce jsou narůžovělé, tváře a okolí očí je jen řídce osrstěné hnědými chlupy. Čenich je krátký a tupě ukončený, mezi nozdrami je nízký kožní val. Dobrý určovacím znakem je oranžový penis, kterému chybí středový světlý proužek. Echolokační signály jsou vydávány ve frekvencích 52-57 kHz.

 

Možná záměna: Netopýr nejmenší je nejbližším příbuzným netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus) a vzájemně se liší pouze v malých detailech. Nejlepším znakem jsou rozdílené echolokační hlasy. U netopýra nejmenšího je to ve frekvenci 52-57 (nejčastěji 55) kHz u netopýra hvízdavého je to ve frekvenci 45-47 kHz. Na základě morfologických znaků nedokáží spolehlivě odlišit ani specialisté. Pro odlišení obou druhů lze použít kombinaci několika znaků. Netopýr nejmenší se vyznačuje krátkým a shora tupě ukončeným čenichem, zřetelně nízkým kožitým valem mezi nozdrami a zvláštním políčkem v křídelní žilnatině. Dále se uvádí, že možné pozorovat rozdíl v rozložení ochlupení kolem očí a tlamy. U dospělých samců je rozdíl také ve zbarvení a ochlupení penisu.

 

Rozšíření: Evropský druh letoun, který je rozšířen ostrůvkovitě po celé Evropě. Souvislejší areál najdeme ve střední Evropě, kde obývá východní Francii, jižní Německo, severní Rakousko, Českou republiku, Slovensko, Polsko a Pobaltské země, zasahuje také na západní Ukrajinu a sever Balkánu. Roztroušení populace žijí v Rumunsku, Řecku a na Kavkaze. Další souvislejší areál výskytu se nachází na jižním okraji Skandinávie, včetně východního Dánska. Mezi další větší areály řadíme populace na Britských ostrovech a ve středním a jižním Španělsku a Portugalsku. Nicméně toto rozložení rozšíření může souviset s pozdějším vylišením druhu a tím menšího prozkoumání areálu výskytu. Lze předpokládat, že druh obývá většinu území Evropy.

 

V ČR byl zjištěn v několika nesouvislých areálech, např na jižní Moravě (od Znojemska až po Bílé Karpaty), v Moravských úvalech a na Ostravsku. Mezi známe oblasti v Čechách patří například Třeboňsko a Českobudějovicko, širší okolí Prahy, Českolipsko, Polabí a Český ráj.

 

Biologie a ekologie: Netopýr nejmenší je lesním druhem letouna, který vyhledává nejčastěji nížinné lužní lesy. Dále také listnaté a smíšené lesy nebo městské parky. Hlavní složkou vhodného biotopu jsou vodní prvky jako jsou nádrže, tůně, vlhké a podmáčené biotopy nebo rybníky. Úkryt vyhledává ve štěrbinách stromů nebo nejrůznějších staveb (nejčastěji pod střešní krytinou nebo dřevěným obložením). Téměř všechny samice mají dvě mláďata, které se rodí už koncem května, nebo v červnu a v první polovině července jsou již vzletná. Od poloviny srpna se vytváření harémové skupiny, ta je složená z jednoho samce a 3-10 samic. Uvnitř harému dochází k páření. Zimování probíhá nejčastěji samostatně nebo v malých skupinkách. Netopýr nejmenší loví nejčastěji mezi korunami stromů, nad lesními cestami, průseky a pasekami, dále také kolem vodních ploch. Hlavní složkou potravy jsou komáři, pakomáři a další drobní zástupci dvoukřídlého hmyzu.

 

Ohrožení a ochrana: Netopýr nejmenší je ohrožen nejvíce podobnými faktory jako ostatní letouni, a to je úbytek potravních stanovišť, vyrušováním na lokalitách výskytu a ničením úkrytů. Nejdůležitější pro jeho ochranu se tak jeví zabezpečení lokalit výskytu, a to především zimovišť a letních kolonií, proti negativním vlivům a také osvěta mezi laickou veřejností. 

 

   

 

Literatura:

 

Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

 

Andreas M., Cepáková E., Hanzal V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. - AOPK ČR, Praha.
 
NDOP (2021): Nálezová databáze ochrany přírody. - AOPK ČR. URL: http://portal.nature.cz/ (29. 9. 2021)

Andreas M., Cepáková E., Hanzal V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. - AOPK ČR, Praha.


NDOP (2021): Nálezová databáze ochrany přírody. - AOPK ČR. URL: http://portal.nature.cz/ (29. 12. 2021)