Pipistrellus nathusii - netopýr parkový

29. 9. 2021 vytvořil Zdeněk Mačát

Pipistrellus nathusii (Keyserling & Blasius, 1839) - netopýr parkový

Řád: Chiroptera - letouni, čeleď: Vespertilionidae - netopýrovití

Status: SO, LC, IUCN: LC, HD IV, Bonn II, Bern II, Eurobats

 

Popis: Menší druh netopýra, který dorůstá do velikosti 46-55 mm. Rozpětí křídel dosahuje 220-250 mm. Předloktí je dlouhé 32-40 mm. Dospělý jedinec váží mezi 6 až 15 g. Srst na hřbetu je tmavá, sytě hnědá až červenohnědá, často s bledými konečky. K dalším znakům netopýra parkového patří husté osrstění hřbetní strany ocasní blány, tvar penisu nebo velikost zubů, kdy druhý řezák přesahuje nižší vrchol toho prvního. Frekvence echolokace se pohybuje mezi 38-42 kHz, 6-9 signálů/s.

 

Možná záměna: Mezi menšími druhy netopýrů patří k těm lépe identifikovatelným, přesto je možné jej zaměnit převážně za netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus). Na rozdíl od něj má netopýr parkový srst na hřbetu hnědou bez zlatavých tónů, hustší osrstění hřbetní strany ocasní blány, jinak utvářenou žilnatinu v křídlech nebo tvar penisu. Dobrý znakem pro odlišení obou druhů je také velikosti řezáků. U netopýra parkového přesahuje druhý řezák vrchol prvního řezáku.

 

Rozšíření: Evropský druh letouna, který obývá prakticky celý kontinent mimo velké části Skandinávie a jižní části Pyrenejského poloostrova. Na východě dosahuje jeho hranice rozšíření k pohoří Ural, dále nejsevernější část Turecka a Kavkaz až ke Kaspickému moři.

 

Jednotlivé nálezy a pozorování netopýra parkového z ČR jsou rozptýleny skoro po celém území. Nejhojněji na jižní Moravě a v jižních Čechách, také v okolí Prahy nebo v severních Čechách. První mateřské kolonie z našeho území byly doloženy až v 70. letech 20. století, předtím se předpokládalo, že jeho výskyt je pouze tahový.

 

Biologie a ekologie: Netopýr parkový obývá listnaté lesy a parkové krajiny s dostatkem vodních ploch, jako jsou říční nivy nebo rybníky. Převážně nížinný druh, který však vystupuje i nad 1000 m nadmořské výšky. Nejčastěji hledá úkryt právě ve stromech, stromových dutinách a dalších štěrbinovitých úkrytech (i antropogenního původu – chatky, posedy atd.). Právě v úkrytech na lidských stavbách byla nalezena značná část letních kolonií nebo jednotlivě žijících samců. U jedinců netopýra parkového byly doloženy tahové sezónní přelety delší než 2000 km. Loví brzy po setmění. Hlavní složkou potravy je malý a středně velký hmyz, jako jsou komáři a pakomáři. Podzimní migrace za účelem vyhledávání pářících úkrytů je symbolizována masovými přílety samců na vhodná místa, jako je například okolí řek. Rozmnožovací kolonie jsou nejčastěji v dutých stromech nebo v budovách. K samotnému páření dochází od července do časného září. Samci mají ve svém teritoriu harém samic. Během jara rodí samice jedno až dvě mláďata, častěji dvojčata.

 

Ohrožení a ochrana: Pro ochranu populací netopýra parkového je nezbytné zachování biotopů, ve kterých se vyskytuje. Důležitý je zejména dostatek starých doupných stromů, a také lesy s pestrou skladbou vegetace, na které navazují vodní plochy.

 

 

Literatura:


Anděra M., Gaisler J. (2012): Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. - Academia, Praha.

 

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

 

Andreas M., Cepáková E., Hanzal V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. - AOPK ČR, Praha.

 

NDOP (2021): Nálezová databáze ochrany přírody. - AOPK ČR. URL: http://portal.nature.cz/ (29. 9. 2021)