Pinus mugo Turra – borovice kleč

Syn.: Pinus montana Mill., Pinus mughus Scop., Pinus mugo subsp. mughus (Scop.) Domin, Pinus pumilio Haenke, Pinus montana subsp. pumilio (Haenke) A. et Gr., Pinus montana subsp. mughus (Scop.) A. et Gr., Pinus montana var. prostrata Tubeuf, Pinus montana subsp. prostrata Tubeuf

Čeleď: Pinaceae – borovicovité

Status: běžný druh

Popis: Statný keř, dorůstající až 2,5 metrové výšky. Kmínky jsou poléhavé až vystoupavé, často zakřivené. Dřevo je tvrdé, smolnaté, dřeň je hnědočervená. Borka je šupinovitá, šedohnědá. Jehlice, vyrůstající z brachyblastů ve svazečcích po 2, jsou tmavě zelené, mírně zakřivené, opadavé přibližně po 5 letech. Samčí šištice jsou stopkaté, zbarvené červeně nebo oranžově. Samičí šištice jsou válcovité, fialové. Šišky jsou krátce stopkaté či přisedlé, vícestranně souměrné (aktinomorfní), vejcovité, hnědé. Semena jsou hnědavá, s jedním křídlem.

Možná záměna: Nejpodobnějším druhem je blízce příbuzná borovice blatka (Pinus uncinata subsp. rotundifolia), která se s klečí kříží za vzniku hybrida Pinus × ascendens nothosubsp. skalickyi. Borovice blatka je však obvykle stromového vzrůstu a jejími šiškami jde obvykle proložit pouze jedna rovina souměrnosti (zygomorfní šiška).

Rozšíření: Kleč je alpsko-karpatský druh, rostoucí ve střeních a východních Alpách, v Apeninách, Dinardech, Balkánských pohořích a horách Karpatského oblouku. V mnoha dalších pohořích je vysazována.

V ČR se vyskytuje pouze na několika místech na Šumavě a na území západních Sudet (Jizerské hory, Krkonoše). Nejvýchodnější přirozené populace kleče u nás se vyskytují přibližně v okolí Sněžky. Směrem dál na východ je již pouze nepůvodní a často vysazovaná (Rýchory, Orlické hory, Kralický Sněžník, Hrubý Jeseník atd.). Přirozené populace rostou v horním montánním a subalpínském stupni.

Ekologie: Kleč je dominantní dřevinou nad horní hranicí lesa, často roste také na vrchovištích a vzácněji roztroušeně na vysokostébelných nivách. Na Šumavě je její výskyt omezen pouze na kary a strmé skalnaté či kamenité svahy. Je nenáročná na půdní poměry. Je diagnostickým druhem svazu Salicion silesiacae.

Nanofanerofyt. Kvete v červnu a červenci.

Význam: Přirozené populace na Šumavě, v Jizerských horách a Krkonoších jsou glaciálními relikty alpského původu. Kleč je často vysazována na subalpínských holích či v karech a lavinových drahách pro svou vodoochrannou a protierozní funkci. Toto počínání s sebou však přináší několik negativních jevů: 1) Často je vysazována geneticky nepůvodní kleč zahraniční provenience, která reaguje na specifické podmínky našeho horského prostředí jinak než kleč původní. 2) Na cenných stanovištích v subalpínském stupni se často chová expanzivně a vytváří téměř monodominantní porosty, které nepříznivě ovlivňují mikroklima, narušují lavinový režim, druhovou skladbu společenstev atd. Mimo lesnictví se používá také jako okrasná ornamentální dřevina.

Kultivary: Kultivarů existuje celá řada, zde je uvedeno jen pár nejzajímavějších: Pinus mugo 'Aurea' (keřík drobnějšího vzrůstu, v zimě se žlutými jehlicemi), P. mugo 'Corley's Mat' (nízký, poléhavý keřík), P. mugo 'Kokarde' (jehlice s tečkami).

Literatura:

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.

Skalická A. (1997): Pinus L. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 1, 2. vydání, Academia, Praha, 289–308.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!