Picea abies - smrk ztepilý

24. 12. 2008 vytvořil Filip Trnka

Picea abies (L.) Karsten - smrk ztepilý

Syn.: Pinus abies L., Abies rubra Hill, Picea rubra (Hill) A. Dietr, Pinus excelsa Lam., Abies excelsa (Lam.) Poiret, Picea excelsa (Lam.) Link, Picea vulgaris Link, Abies excelsa subsp. alpestris Brügger, Picea alpestris (Brügger) Stein, Picea abies subsp. vulgaris (Link) Domin, Chamaepicea fatrense Maloch, Pinus picea Du Roi  

Čeleď: Pinaceae - borovicovité

Status: běžný druh

 

Popis: Smrky jsou stálezelené jehličnaté dřeviny. Dosahují výšky 30-50 m. Pupeny jsou úzce kuželovité, zašpičatělé, světle hnědě zbarvené a neprodukují pryskyřici. Jehlice jsou zašpičatělé, tmavě zelené, lesklé. Na obou stranách jehlice je nenápadný bílý proužek. Na svrchní straně větviček vyrůstají jehlice do všech stran a na spodní jsou uspořádané do dvou řad. Jedincům rostoucím v zápoji přeslenitě uspořádané větve postupně odumírají a odpadávají, kdežto solitéry mají větve většinou až k zemi. Vykvétají v 60 letech ve čtyř až pětiletých periodách. Samčí šištice jsou kulovité, velké 20-25 mm, na dlouhé stopce a červeně zbarvené. Samičí šištice jsou červené nebo i zelené, rostou přisedle, bývají dlouhé i 6 cm. Šišky dozrávají už v prvním roce a jsou dřevnaté, převislé, velké 10-16 cm a široké 3-4,5 cm. Opadají vcelku. Semena jsou tmavě hnědá, velká do 0,5 cm. Každé semeno má svá křídla, která jsou asi 3 x větší než samotné semínko. Semenné šupiny jsou u vrcholu zúžené a na konci zaoblené, uťaté. Kořenový systém nemá hlavní kořen a je plytký. Borka je často červenohnědá až šedá. Odlupuje se v tenkých šupinách. Tyto dřeviny mají přímý kmen a kuželovitou korunu. Dožívají se 200 až 300 let.

 

Možná záměna: Mezi nejčastější záměny dřevin patří záměna smrku a jedle (Abies). Základním rozdílem jsou šišky. Jedlím rostou nahoru a smrkům dolů. Šišky jedle se rozpadají přímo na stromě na jednotlivá semena a šupiny (proto nikdy nenajdeme "zralou" jedlovou šišku na zemi), smrkové šišky padají vcelku. Dalším znakem je způsob nasedání jehlic. U jedlí nasedají jakoby na "přísavce", jsou hřebenovitě uspořádané a na vrcholu uťaté nebo lehce vykrojené, často celé zploštělé. Smrková jehlice nasedá špičkou bez "přísavky", je většinou čtyřhranná, na obou koncích zašpičatělá. Od ostatních druhů smrků se liší svými tuhými a neohebnými semennými šupinami (P. pungens), nebo také ostře zašpičatělými jehlicemi (P. glauca, P. omorica). Smrk ztepilý je sám o sobě dosti variabilním druhem. Nejedná se pouze o rozdílnost anatomickou (tvar, velikost šišek a jehlic), ale i fenologickou (odolnost vůči chorobám). Smrky podléhají lesnickému šlechtění. Je tedy těžké najít a určit původní morfotyp. Můžeme je rozdělit i netaxonomicky a to podle vegetačních stupňů a pásem, které dále dělíme na klimatypy a ty ještě na ekotypy. Nížinné smrky raší později, mají zelené šištice a měkké dřevo. Oproti tomu smrky vyšších partií raší dříve, šištice mají červené a dřevo je tvrdší.

 

Rozšíření: Na mnoha místech je uměle vysazen, a proto přirozeně obývá pouze podhůří a hory Evropy, Bělorusko a hory Povolží.

 

Na našem území se objevil už během dob ledových, konkrétně ve Würmském glaciálu. Během preboreálu se šířil z nížin do hor. V současné době jej najdeme téměř po celém našem území.

 

Ekologie: Setkáme se s ním většinou na kyselých, středně vlhkých, často podzolových půdách se surovým humusem. Na pasekách má dobrou výmladkovost. Snese polostín až stín, ale k imisím je velmi citlivý. Často je pěstován v monokulturách, které jsou nejen málo ekologicky bohaté, ale je zde nebezpečí snížení odolnosti vůči patogenním či hmyzím škůdcům. Pro něž je taková monokultura přímo hostinou. Přirozené klimaxové smrčiny jsou fytocenologicky diagnostikovány jako svaz Piceion excelsae a setkáme se s nimi pouze v sudetských pohořích, Jeseníkách, Beskydech a ojediněle v centrálních částech ČR. Ekologicky velmi pozoruhodný je rovněž přirozený výskyt v inverzních roklích skalních komplexů Českého Švýcarska, v nadmořských výškách 200-300 m n. m.

 

Význam: Už od 16. století jsou smrky uměle vysazovány. Jedná se o velmi důležitou lesnickou dřevinu, především díky rychlým přírůstkům a krátké době obmýtí (ca 80 let). Použití smrk nalezne nejen ve stavebnictví, ale také v papírenském průmyslu a houslařství.

 

Variety/Kultivary: P. abies ´Virgata´, P. abies ´Pendula´, P. abies ´Pyramidalis´ atd.

 

 picea_abies1 picea_abies3 picea_abies2 picea_abies4 picea_abies5

 

Literatura:

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.