Phymata crassipes - hranatka obecná

2. 2. 2016 vytvořil Stanislav Rada

Phymata crassipes (Fabricius, 1775) – hranatka obecná 

Syn.: Acanthia crassipes Fabricius, 1775 – hranatka dravá

Čeleď: Reduviidae – zákeřnicovití

Status: běžný druh

 

Popis: Celková velikost 7–9 mm. Zbarvení je hnědožluté až hnědočerné. Hlava je bizarně tvarovaná, na hrudi je výrazný štít a z okrajů zadečku vybíhají šikmo vzhůru široké laloky. Přední nohy jsou, podobně jako u kudlanek, dokonale přizpůsobeny k lovu kořisti (tzv. loupeživé nebo raptorické přední končetiny) – proti ztlustlému stehnu se zavírá zakřivená holeň, chodidlo zcela chybí. Oči jsou oranžové s tmavou skvrnkou uprostřed. Tykadla, která mají dlouhý a rozšířený poslední článek (výrazněji u samců), mohou být v případě potřeby skryta do rýhy probíhající po straně hlavy a hrudi.

 

Možná záměna: Nezaměnitelný druh.

 

Rozšíření: Jižní, střední a východní Evropa, severní Afrika, střední Asie, Sibiř, na východ až do Koreje. Chybí v severozápadní Evropě, hranice rozšíření prochází přibližně Německem, Francií a Španělskem. Na severu zasahuje až do Finska.

 

V ČR nehojně v teplejších oblastech – zejména na jižní Moravě a ve středních Čechách, roztroušeně i jinde.

 

Biologie a ekologie: Hranatka obývá výhřevné biotopy, jako jsou stepi, suché louky, jižně exponované stráně apod.

S dospělci se nejčastěji setkáme v létě, méně často na jaře. K přezimování totiž dochází buď ve stádiu nymfy, nebo dospělce. Hranatka číhá na svou kořist mezi vegetací nebo na květech. Loví různý hmyz a pavouky, přičemž kořist může být větší než ona. Při vyrušení se pustí vegetace a spadne na zem, kde leží nehnutě schovaná v opadu. Dospělci mají na bázi zadečku zvukový aparát, kterým produkují pro lidské ucho neslyšitelné nízkofrekvenční vibrace.

 

 

 

Literatura:

 

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

 

Wachmann E., Melber A., Deckert J. (2006): Wanzen. Band 1: Dipsocoromorpha, Nepomorpha, Gerromorpha, Leptopodomorpha, Cimicomorpha (Teil 1). Goecke & Evers, Keltern.