Phoenicurus ochruros - rehek domácí

30. 4. 2020 vytvořil Zdeněk Mačát

Phoenicurus ochruros (Gmelin, 1774) – rehek domácí

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Muscicapidae – lejskovití

Status: IUCN: LC

 

Popis: Rehek domácí je něco menší než vrabec, dospělý jedinci dorůstají do velikosti 13-14,5 cm a váhy 12-21 g. Nápadným znakem rehka domácího jsou rezavě zbarvená ocasní pera a kostřec, které si zachovávají barvu v každém šatě. Nezaměnitelné je také jeho chování, kdy sedí vzpřímeně, neustále potřásá rezavým ocasem a jeví se plaše až neklidně. Zbarvení samce může být velmi proměnlivé, nejčastěji je tmavě šedé s uhlově černou náprsenkou a s bílým zrcátkem v křídlech. Většina samců však v prvním létě má stejný šat jako samice. U vyspělých samců může bílé zrcátko i černá náprsenka chybět. Samice je méně nápadná než samec, zbarvená hnědošedě (myší šedá) s nápadnými rezavými ocasními pery. Typický hlas rehka domácí si můžete poslechnout zde.

 

Možná záměna: S příbuzným rehkem zahradním (Phoenicurus phoenicurus) lze zaměnit rehka domácího jen při nepozornosti. Obě pohlaví rehka zahradního mají rezavohnědou také spodinu těla. Samec má výraznou protáhlou bílou skvrnu na čele, naopak nemá bílé zrcátko v křídle.

 

Rozšíření: Eurasijský druh tažného pěvce, který obývá také pobřeží Středozemního moře v Africe. V Evropě je rozšířen od východu Anglie až po západní Rusko a východní Ukrajinu. V Asii se vyskytuje od Arabského poloostrova a Turecka až po střední Myanmar a západní Mongolsko. Zimování probíhá v jihoevropských a afrických státech podél Středozemního moře nebo v oblasti Afrického rohu (Somálsko). V poslední době však někteří jedinci zůstávají celoročně.

 

V ČR je hojný a všude přítomný druh, hnízdí od nížin až po vrcholky hor. Ze zimovišť se vrací od poloviny března, během října a listopadu pak táhne do zimovišť.

 

Biologie a ekologie: Rehek domácí obývá nejčastěji parky a zahrady v blízkosti lidských sídel nebo v okolí řídkých lesů. Hnízdění se nejčastěji odehrává synantropně pod střechou různých typů budov nebo jen ve výklencích či starých vlaštovčích hnízdech. Ojediněle zahnízdí i uvnitř budovy. Původní přírodní stanoviště, jako jsou skály, kamenné sutě nebo lomy, jsou pro hnízdění rehka domácího využívány méně často. Hnízdění probíhá dvakrát ročně od dubna do července a samice snáší 3-8 bělavých vajíček, na kterých sedí sama přibližně 14 dní. Hnízdo je postaveno z přírodních materiálů (suchá tráva, mech, kořínky) a vystláno peřím a chlupy. Mláďata krmí oba rodiče, po dalších 14 dnech opouštějí hnízdo a jsou krmena v okolí hnízda. V jarních měsících je potrava rehků domácích složena hlavně z živočišné složky (hmyz a další bezobratlí) v létě pak přidávají i rostlinnou složku (různé bobule a měkké plody).

 

   

 

Literatura:


BirdLife International. 2019. Phoenicurus ochruros (amended version of 2018 assessment). The IUCN Red List of Threatened Species 2019: e.T22710051A155610899. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2019-3.RLTS.T22710051A155610899.en.

 

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.

 

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.