Phalacrocorax carbo - kormorán velký

11. 8. 2015 vytvořil Zdeněk Mačát

Phalacrocorax carbo (Linnaeus, 1758) - kormorán velký

Řád: Suliformes, čeleď: Phalacrocoracidae - kormoránovití

Status: O, VU, IUCN: LC, BERN III, AEWA

 

Popis: Kormorán velký dosahuje rozměrů asi jako husa, tj. 75-95 cm délky, 120-150 cm rozpětí křídel a váhy od 1,5 do 3 kg. V přírodě je dobře nápadný a rozpoznatelný díky svému zbarvení. Dospělý jedinci jsou celí černí, mladí jedinci jsou pak černo-hnědí s bělavým břichem. Mohutný na špičce zahnutý zobák je načernalý, pod zeleným okem je výrazná žlutá lysina. Nohy jsou černé. V době páření se mohou na hlavě objevovat drobná bílá pírka v různých počtech., někdy mohou i převládat nad černým zbarvením. Při plavání je tělo kormorána hluboce ponořené a krk je držen zpříma, zobák směřuje šikmo vzhůru. Velmi často a dobře se potápí. Na břehu vyhledává stromy nebo kameny, kde sedává s roztaženými křídly. Mimo hnízdiště nevydávají kormoráni skoro žádné zvuky, na hnízdištích se ozývají hlasitým krákoráním.

 

Rozšíření: Druh s velkým areálem rozšíření, na kterém tvoří 5 poddruhů. P. carbo carbo obývá pobřeží Atlantského oceánu (Evropa, S Amerika), P. carbo sinensis evropské vnitrozemí včetně ČR, P. carbo maroccanus pobřeží severozápadní Afriky, P. carbo hanedae japonské ostrovy a P. carbo novaehollandiae Austrálii a Nový Zéland. V období na přelomu 19. a 20. století vlivem lovu skoro vymizel z celého území Evropy. Od 70. let minulého století však díky důsledné ochraně zase jeho počty narůstají.

 

V ČR je známa první stálá populace kormoránu až od roku 1982 a to na jižní Moravě (Novomlýnské nádrže) a o rok později také na Třeboňsku. Aktuální údaje uvádí, že ČR obývá stálá populace 200-230 párů z nichž většina hnízdí v jižních Čechách, menší část na jižní Moravě a pouze ojediněle hnízdí jinde jen několik párů. V podzimních měsících našim územím protahuje až několik desítek tisíc jedinců kormoránů, které jsou schopny na rybích obsádkách napáchat i velké škody. Kormoráni jsou tak zahrnuti do v zákona O náhradách škod způsobených zvláště chráněnými druhy a lze tak žádat finanční náhrady za způsobené škody. V extrémních oblastech s masovým výskytem je povolen i odstřel protahujících jedinců.

 

Biologie a ekologie: Kormorán velký obývá ve střední Evropě velké řeky, vnitrozemská jezera a nádrže. Kolonie jsou zakládány v méně frekventovaných oblastech, jako jsou ostrovy nebo odlehlé části lesa či rákosiny. Kormorán je částečně tažný, někteří jedinci přezimují u nezamrzajících toků či nádrží. Páry se tvoří až na hnízdištích, kdy samec vábí samici na hnízdo. Hnízda jsou nejčastěji v korunách stromů, daleko od kmene ve výšce nad 20 m. Hnízdní kolonie jsou obvykle doplněny o další druhy jako například kvakoši či volavky. Hnízdo z větviček staví obě pohlaví. Samice snáší nejčastěji 2-3 vejce, na vejcích se rodiče střídají. Vylíhlá mláďata opět krmí oba rodiče, za dva měsíce jsou schopna letu. Hlavní složkou potravy jsou výhradně ryby ve velikostech 20-25 cm. Ojediněle žere vodní korýše, obojživelníky, hmyz a rostliny. Ryby loví ve hloubce 1-2 m a pod vodou vydrží déle než 1 minutu. Samotné lovy jsou organizovanou záležitostí, kormoráni hlasitým plácáním křídel do vodní hladiny nahánějí ryby do zátočin, kde je jednodušeji loví. 

 

 

Literatura:

 

Cepák J. a kolektiv (2008): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. - Aventinum, Praha.

 

Hudec K., Černý W., a kolektiv (1972): Fauna ČSSR, svazek 19, Ptáci 1. - Academia, Praha.

 

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.