Periparus ater - sýkora uhelníček

31. 3. 2022 vytvořil Zdeněk Mačát

Periparus ater (Linnaeus, 1758) – sýkora uhelníček

Syn.: Parus ater

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Paridae – sýkorovití

Status: běžný druh, IUCN: LC

 

Popis: Sýkora uhelníček je 10-11 cm velký pěvec, zbarvením připomínající běžnou sýkoru koňadru (Parus major). Uhelníček má podobně černou hlavu s velkými bílými skvrnami na tvářích a v týlu. Hřbet je modrošedý až olivově šedý. Spodní strana těla je tmavá, šedobéžová bez černého středového pruhu. Na křídle má dvě světlé pásky. První je na špičkách velkých krovek. Druhá se táhne podél středních krovek. Samec a samice se ve zbarvením nijak neliší. Mladí ptáci jsou jednotvárnější s nažloutlými lícemi a zátylkovou skvrnou. Hlas je rozmanitý a jemný, k poslechu zde

 

Možná záměna: Vzdáleně nejvíce připomíná sýkoru koňadru (Parus major). Od té se liší proporcemi, má větší hlavu a plnější šíji, která přechází hned do pláštíku. Zespodu není jasně žlutá, ale kouřově šedobéžová a nemá uprostřed černý pruh. Při pohledu zezadu je patrná typická oválná bílá skvrna na šíji, díky které ji snadno odlišíme od ostatních sýkor.

 

Rozšíření: Eurasijský druh, který se celoročně se vyskytuje v pásu od Atlantiku až po Ochotské a Japonské moře na východě.

 

V ČR je uhelníček rozšířen rovnoměrně po celém území. Vyhýbá se pouze bezlesím nížinám. Na horách vystupuje až do nejvyšších poloh. Vyhnízdit zvládne i v klečových porostech.

 

Biologie a ekologie: Uhelníček vyhledává nejčastěji jehličnaté lesy s dostatkem smrků, na kterých hnízdí. Žije také ve smíšených lesích, kde vyhledává části s jehličnany. Mimo hnízdní sezónu se vyskytuje také parcích nebo zahradách. Hnízdění probíhá jednotlivě a teritoriálně. Páry uhelníčků jsou monogamní a setrvávají spolu i několik let a obsazují stejná teritoria. Hnízda zakládají nejčastěji v dutinách, a to ve stromech nebo budkách. V jehličnatých lesích, ale často není dostatek vhodných dutin, a tak využívají také díry v zemi (myší nory) nebo škvíry ve zdech či skalách. Hnízdo staví samice, k tomu využívá nejčastěji mech, lišejníky, srst zvířat nebo peří. Hnízdění probíhá jednou nebo dvakrát během roku. Snůšku vajíček tvoří 7-11 vajíček. Na vejcích sedí samotná samice přibližně dva až tři týdny. Během této doby ji samec krmí. Mláďata krmí oba rodiče, po výletu z hnízda, jsou ještě mimo hnízdo krmena na zemi. Rodiče s mláďaty zůstávají až do další hnízdní sezóny. Uhelníčci vyhledávají převážně živočišnou potravu, zejména řád stejnokřídlých (mšice, mery, molice nebo křísy), dále pak motýli, brouci, dvoukřídlí nebo blanokřídlí. Z rostlinné složky pak požírají semena. 

 

 

 

Literatura:

 

Cepák J. a kolektiv (2008): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. - Aventinum, Praha.
Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.
Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Cepák J. a kolektiv (2008): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. - Aventinum, Praha.

 

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.

 

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.