Pedicularis sceptrum-carolinum L. – všivec žezlovitý
Syn.: Pedicularis sceptrum-carolinum var. glabra Bunge
Čeleď: Orobanchaceae - zárazovité (dříve Scrophulariaceae - krtičníkovité)
Status: A1, §1, ČK

Popis: Vytrvalé, statné byliny s krátkým válcovitým oddenkem, pokrytým šupinami a 30 cm až 1 m vysokými, lysými lodyhami. Listy přízemní růžice jsou dlouze řapíkaté, do 20 cm dlouhé, na líci lysé, na rubu pýřité, podlouhlé, peřenodílné s vejčitými, jednou až dvakrát zubatými listovými úkrojky. Lodyžní listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé, drobnější. Řapíky jsou roztroušeně chlupaté. Květenství je vrcholový stažený hrozen, často několikrát přetrhovaný, s vejčitými, celokrajnými, na bázi přisedlými listeny. Kalich je zvonkovitý, obvykle lysý. Koruna je dvoupyská, žlutá, spodní pysk je trojlaločný, na vrcholu načervenalý, většinu času uzavírající ústí korunní trubky. Plodem jsou kulovité, otevírající se 2 chlopněmi.

Možná záměna: Nezaměnitelný druh středoevropské flóry. Nejpodobnějším druhem je všivec statný (Pedicularis exaltata), který se však odlišuje výrazně drobnějšími květy, ústí korunní trubky otevřeným, zpeřenými listeny či ekologií.

Rozšíření: Všivec žezlovitý roste v rozsáhlém boreálně-arktickém areálu od severního Německa a Skandinávie po Mongolsko, Čínu, Dálný Východ a Japonsko. Na okraji areálu ve střední Evropě se vyskytuje pouze ostrůvkovitě v několika drobných arelách, na Slovensku v podhůří Tater, v Předalpí v Německu a Rakousku a kdysi také na Šumavě.

V ČR jde o vyhynulý druh. Dříve se vyskytoval na jediné lokalitě u Lipky u Vimperka na Šumavě, kde byl naposledy pozorován roku 1982.

Ekologie: Druh vlhkých slatinných a bažinatých luk, bažinných jehličnatých lesů, břehů řek a jezer, obvykle na bazických, na živiny bohatých substrátech. Jako ostatní všivce je i tento druh poloparazitický a k jeho hostitelům patří především různé druhy trav. Květy se ve středoevropských populacích obvykle neotevírají a semena vznikají samoopylením.

Hemikryptofyt, který kvete od června do července.

Ohrožení a ochrana: Jediná česká populace tohoto všivce zanikla, i přes územní ochranu, v důsledku odvodnění lokality. V současné době je druh na území ČR vyhynulý a je velmi nepravděpodobné, že by došlo k nálezu nové původní populace či k obnově ze semenné banky.

Literatura:

Hrouda L. (2000): Pedicularis L. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 455–461.

Procházka F., Šoltésová A. & Vágenknecht V. (1999): Pedicularis sceptrum-carolinum L. – In: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š. & Procházka F. (eds), Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava, p. 274.

Yang H. B., Holmgren N. H. & Mill R. R. (1998): Pedicularis L. – In: Wu Z. Y. & Raven P. H. (eds), Flora of China 18, Science Press, Beijing and Missouri Botanical Garden Press, St. Louis,  97–209.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!