Passer domesticus (Linnaeus, 1758) - vrabec domácí

Čeleď: Passeridae - vrabcovití

Status: LC, IUCN: LC

Popis: Vrabec domácí je 14–16 cm velký pěvec, dosahující rozpětí křídel až 21 cm a hmotnosti okolo 30 g. U vrabce pozorujeme dobře vyvinutý pohlavní dimorfizmus. Tělo vrabce domácího je zavalité s tlustým zobákem. Peří působí rozháraně. Zbarvení je notorický známé již pro malé děti. Samec má výraznou šedou čepičku a bílé líce. Okolí očí a temeno hlavy je hnědé. Hrdlo je černé, stejně jako hruď. Břicho je šedé. Svrchní strana těla je zbarvena do hněda ve všech odstínech s černými skvrnami nebo páskami. Křídelní páska je bíle zbarvena. Zobák je v době páření zbarven do černa. Samice je ve zbarvení méně nápadná. Hlava je šedo-hnědá, spodina těla je šedo-bílá s jemným nádechem do hnědé. Svrchní strana těla je hnědá (kouřově hnědá s nádechem do šedé) s černým čárkováním. Výrazný je nadoční proužek jež má světlou barvu.

Možná záměna: Vrabec domácí je snadno zaměnitelný za vrabce polního (Passer montanus), jež je drobnější a štíhlejší. Jedince (samce) lze nejlépe rozlišit dle zbarvení. Vrabec polní má hnědou čepičku a černou skvrnu na líci.

Rozšíření:Původně Euroasijsko-africký druh pěvce, obývající celou Evropu a části Asie. Dnes je vrabec domácí světovým druhem pěvce, který obývá 5 kontinentů. Intdrodukován byl do Austrálie, Severní i jižní Ameriky a jižní Afriky.

V České republice jde o běžný druh. Vyskytuje se na většině území.

Biologie a ekologie: Vrabec domácí obývá spolu s člověkem nejrozličnější biotopy. Hlavním místem jeho výskytu jsou však města, okolí měst, vesnice či statky. Vrabec domácí je jeden z mála druhů, který je schopen přežít v těch největších světových aglomeracích a betonových městech. Vyskytuje se od mořské hladiny až po vrcholky hor v Himaláji (cca 5000 m n.m.). Je to stálý druh, který žije pospolitě v hejnech. Hnízdění probíhá od dubna do srpna, a to 3x nebo 4x. Hnízdo si staví v dutinách lidských staveb, výjimečně v korunách stromů, nebo obsazují nepoužívaná hnízda po jiřičkách či vlaštovkách. Hnízdí rovněž pospolitě, hnízda mohou někdy splývat v obrovské hnízdiště. Hnízdo je vystavěno z rostlinného materiálu (kořínky, stonky, listy), má boční vchod a vypadá dosti nevzhledně. Vnitřek je vystlán velkým množstvím peří. Samice snáší 4-6 vajec, na kterých sedí oba rodiče. U velmi mladých jedinců převažuje živočišná potrava (hmyz), která se stárnutím mění na rostlinnou (zrní), také odpadky a různé zbytky, kterých jsou města plná.

Hlas: Nahrávku vrabčího švitoření naleznete zde. 

Ohrožení a ochrana: Početnost druhu v posledních dekádách na některých místech rapidně poklesla, a proto je druh zařazen do Červeného seznamu IUCN a Červeného seznamu ČR.

Literatura:

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!