Parthenocissus quinquefolia - loubinec pětilistý

12. 10. 2010 vytvořil Michal Hroneš

Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch. - loubinec pětilistý  

Syn.: Hedera quinquefolia L., Ampelopsis latifolia Tausch, Ampelopsis quinquefolia (L.) Michx., Psedera quinquefolia (L.) Greene  

Čeleď: Vitaceae - révovité  

Status: invazní druh

 

Popis: Dřevnatějící liána, která může dosahovat výšky 5-30 m. Pupeny a letorosty jsou v mládí načervenalé. Úponky jsou obvykle pěti až osmi ramenné, zakončené diskovitě rozšířenými přísavnými terčíky. Listy jsou dlanitě pětičetné, s jednotlivými lístky podlouhlými, zašpičatělými, na okraji mělce pilovitými, na líci zelenými, na rubu často nasivělými. Květenství jsou koncová, vrcholičnatě latnatá, tvořená drobnými zelenobílými květy. Plodem jsou modročerné, kulovité, drobné bobule.

 

Možná záměna: Od velice podobného loubince popínavého (Parthenocissus inserta) se loubinec pětilistý liší zejména úponky s přísavnými destičkami a načervenalými listovými pupeny.

 

Rozšíření: Druh původem ze Severní Ameriky, kde roste zejména na východním a jižním pobřeží USA a Kanady. Sekundární výskyt je udáván z jižní, jihovýchodní a střední Evropy, z Japonska nebo Číny.

 

V ČR je roztroušeně pěstován zejména v teplejších oblastech a nezřídka zplaňuje a zapojuje se do polopřirozené vegetace. Je znám např. ze širšího okolí Prahy, z jižní Moravy či středního Polabí, ale celkové rozšíření tohoto druhu na našem území není prozatím uspokojivě známo.

 

Ekologie: Druh ve své domovině rostoucí ve stinných lesích, v křovinách či na březích vod. U nás se zapojuje do více či méně podobných společenstev jako ve své domovině, zejména do křovinatých porostů v lužních lesích. Dále ho lze nalézt také na mezích či v křovinách na okraji stepních trávníků.

 

Makrofanerofyt, který kvete v červenci a srpnu. Plody dozrávají v září.

 

Význam: Loubinec pětilistý, či lidově psí víno, je pěstován zejména jako okrasná či krycí liána, jejíž listy se na podzim zbarvují do různých odstínů červené. Údaje o pěstování tohoto druhu v Evropě pocházejí již z 16. století, na našem území byl druh poprvé pěstován na začátku 18. století. V současné době se druh šíří zejména podél vodních toků, kde může vytlačovat původní druhy naší flóry. V literatuře je udáván také alelopatický efekt tohoto druhu na klíčení některých druhů rostlin. Plody loubince jsou značně jedovaté a při požití mohou způsobit silné zažívací potíže.