Parnassius apollo - jasoň červenooký

27. 6. 2008 vytvořil Filip Trnka

Parnassius apollo (Linnaeus, 1758) – jasoň červenooký

Syn.: Papilio apollo Linnaeus, 1758

Čeleď: Papilionidae – otakárkovití

Status: KO, CR, IUCN: VU, BERN II, CITES, NATURA 2000, HD IV

 

Popis: Motýl s rozpětím křídel 70–86 mm se řadí k největším denním motýlům v Evropě. Svrchní strana křídel je bílá s černými skvrnami, na zadních jsou typické červené skvrny. Na předních křídlech mohou být také červené skvrny, ale často nejsou nebo jsou silně černě ohraničeny a jsou jen nepatrně vidět. Samice bývá tmavší než sameček a červené skvrny jsou obvykle větší. Tykadla jsou černo-šedá s kyjovitým tvarem. Zejména samci mají bílé chloupky na zadečku, samičky mají chlupy řídce nebo vůbec. Housenka je černá se sametovým leskem, se dvěma řadami červených, oranžových či žlutých skvrn. Na těle nepravidelně modré výrůstky.

 

Rozšíření: Prakticky celá Evropa, střední Asie. Jeho rozšíření je vymezeno výskytem živné rostliny a vhodných lokalit.

 

V České republice má jedinou lokalitu, byl reintrodukovám ve Štramberku v roce 1994, na PP Šipka a PP Kamenárka.

 

Biologie a ekologie: Je to monocyklický motýl, dospělci létají od června do srpna na vhodných lokalitách, nejvíce v odpoledních hodinách za největšího slunce, jsou heliofilní. Lokalitami jsou často lesostepní vápencové svahy. Létají pomalým, houpavým letem. Dospělce lze často spatřit při sání nektaru na bodlácích. Samičky kladou vajíčka na různé druhy rozchodníků jako je rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník velký (Sedum maximum) a vyjímečně i na netřesku střešním (Sempervivum tectorum). Vajíčka přezimují, housenky žijí v březnu až červnu a svlékají se čtyřikrát až pětkrát.

 

Ohrožení a ochrana: Glaciální relikt s velmi omezeným výskytem. Na území ČR byl vyhuben na všech lokalitách, poslední nález byl u Znojma v roce 1935. Byl často loven entomology, kteří sbírali motýly ve velkém počtu. Vyhynul ale hlavně kvůli velkým zásahům do biotopů, ve kterých žil, ať už to byla těžba kamena, zalesňování a zarůstání, vypalování trávy. Je popsáno přes stopadesát poddruhů. Než byl vyhuben, ve Štramberku žil endemický poddruh Parnassius apollo strambergensis, stejný osud měl i endemický poddruh Parnassius apollo marcomanus, který se vyskytoval v NP Podyjí. Striktně vzato je tedy v ČR vyhynulý; reintrodukovaná populace ve Štramberku má původ v několika různých populacích ze Slovenska. Ve Štramberku je nyní prosperující populace, potenciální ohrožení představuje nadměrný turismus nebo stavební zásahy do biotopů.

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.