Paris quadrifolia - vraní oko čtyřlisté

20. 10. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Paris quadrifolia L. – vraní oko čtyřlisté

Syn.: Paris obovata Ledeb.

Čeleď: Melanthiaceae – kýchavicovité

Status: běžný druh

 

Popis: Bylina s dlouhým, plazivým, horizontálním oddenkem, s lodyhami přímými, lysými, plnými, vysokými obvykle 20–40 cm. Listy v (3–)4(–8)četném přeslenu, široce eliptické, celokrajné, s třemi hlavními vyniklými žilkami. Květ jediný, koncový, obvykle čtyřčetný; okvětní lístky žlutozelené. Plodem je kulovitá, černomodrá bobule se světle hnědými, nachově skvrnitými semeny.

 

Možná záměna: V naší květeně nezaměnitelný druh. Častí jsou jedinci s více než čtyřmi listy v přeslenu, přesto je tento jev pouhou odchylkou v rámci variability druhu.

 

Rozšíření: Euroasijský druh, který se vyskytuje v převážné části evropského kontinentu. Na východ zasahuje hluboko na Sibiř po řeku Lenu. Izolovaně roste v Malé Asii a na Kavkaze.

 

V České republice se vyskytuje roztroušeně, s těžištěm výskytu v lesnatých oblastech středních poloh a nižších poloh oreofytika. Chybí v nelesních nížinatých částech našeho území.

 

Ekologie: Vraní oko preferuje humózní vlhčí listnaté až smíšené lesy jako bučiny, olšiny i lužní lesy, ve vyšších polohách vstupuje i do lesních okrajů vysoko stébelných niv. Preferuje kypré, na živiny bohaté půdy. Šíří se generativně i vegetativně pomocí oddenků. Rostliny jsou větrosnubné nebo samosprašné. Vyskytuje se v širokém spektru vegetačních jednotek.

 

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od dubna do května.

 

Poznámka: Rostlina, zejména její bobule a oddenky, je jedovatá. Přestože chuť plodů je nedobrá, opatrnosti bychom měli dbát v přítomnosti dětí. Otravy se projevují zvracením a průjmem.

 

Český název vraní oko odkazuje na temnou barvu plodů.

 

 

 

Literatura:

 

Jacquemyn H., Brys R. & Hutchings M. J. (2008): Biological Flora of the British Isles: Paris quadrifolia L. – Journal of Ecology, 96/4: 833–844.

 

Štěpánková J. (2010): Paris L. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 397–398.